A protože se blíží svátek sv. Jiří, patrona skautů, vydali jsme se pro rady za skautskými vedoucími. „Mladší děti vedeme k zodpovědnosti za sebe – nosí si své věci, dodržují pravidla her a jsou kamarády, na které se ostatní můžou spolehnout,“ říká pro KT Kateřina Horváthová, vedoucí dívčího oddílu Meadow (z angl. louka) ze skautského střediska Bílý štít v Novém Městě na Moravě.

Do oddílu chodí dívky ve věku pět až patnáct let. „Později nesou ty starší část zodpovědnosti za to, jak se jejich skupině bude dařit. Mají svou roli. Nosí třeba vařič – část vybavení družiny, kde je osm dětí. Nakonec jejich zodpovědnost přesáhne hranice družiny. Mají na starost činnost celého oddílu, aby všichni věděli, co mají dělat, nebo aby došli zdárně do cíle,“ dodává s tím, že nejstarší – náctileté členky už zajišťují třeba ubytování na víkend nebo připravují celoroční plán aktivit.

Důležitá je podle ní i motivace dětí. „Jako vedoucí se jim snažíme jít příkladem. Velkou výhodou je, že jsme věkově smíšený oddíl a mladší děvčata vidí ve starších vzor. Chtějí dělat to, co ony. Od mala se těší, až půjdou někam samy, a proto respektují, že je potřeba zodpovědnost přijímat postupně,“ uvádí Horváthová.

Zabalit si batoh samostatně

Co se týče batohu, vysvětluje dívkám, že je vhodnější balit si ho samostatně. Vědí pak, co si berou s sebou a kde to najdou. Ve skautu se to učí, a některé dívky pak dokonce doma radí rodičům, jak batoh správně zabalit.

Také skauti ze střediska Bratra Robina Letohrad na webu www.skautletohrad.cz doporučují rodičům: „Vždy, když balíte věci na výpravu nebo výlet, promyslete, co je skutečně potřeba. S přibývajícími kilometry je batoh těžší a těžší. K balení vždy vezměte i dítě. Všechny věci mu podepište – stačí iniciály.“ A Horváthová doplňuje: „Náš oddíl má definované tři seznamy vybavení – na schůzku, jednodenní akci a vícedenní výpravu. Na začátku roku dostane každá dívka seznam, co do kterého vybavení patří.“

Oddílová vedoucí z Nového Města na Moravě se snaží, aby „se na balení batohu dívky podílely od začátku své skautské kariéry. Nejdřív asistují rodičům, později rodiče asistují jim. Úplně samostatné by měly být kolem deseti let. Při návratu domů z vícedenní výpravy se už balí každá sama.“

Řešit problémy společně

A jak si skautští vedoucí počínají, když si dítě na výpravu něco zapomene? „Důsledky si dotyční nesou sami, ale netrestáme je za to. Posiluje se tím i soudržnost skupiny, učí se dělit o své věci a pomáhat si. Jsou ale chvíle, kdy musíme zasáhnout – třeba rozlepené boty na zimní výpravě nebo roztržený spacák. Tehdy se alespoň snažíme vymyslet řešení společně,“ konstatuje Horváthová a pokračuje: „Na závěr akce připomeneme, jaký byl důsledek toho, že někdo něco zapomněl. Ostatní si na to příště dají pozor, nebo aspoň budou vědět, jak mají situaci řešit. Během toho se učí zodpovědnosti za sebe, své věci i celou skupinu. Loni se několikrát stalo, že si skautky zapomněly vařič. Teď už vědí, že se mají navzájem ujistit, jestli mají všechno s sebou.“

Barbora Trojak, tisková mluvčí organizace Junák – český skaut, přiznává, že ji skauting naučil sbalit se efektivněji. „Když cestuji s rodinou, přemýšlím nad tím, abych si vzala věci, které se dají použít na více účelů. Balím oblečení do válečků, které jsou skladné. Vycpu jimi nepromokavý vak a použiju ho jako polštář. A pak do něj dávám špinavé oblečení,“ přibližuje.

Vzájemná důvěra

Důvěřuj, ale prověřuj – zní známé přísloví. Jak mohou vedoucí i rodiče najít rovnováhu mezi kontrolou dítěte a důvěrou v něj? Podle Kateřiny Horváthové to jde těžko. „Člověk se cítí, jako by byl neustále jednou nohou v kriminále,“ líčí tíhu pocitu odpovědnosti za děti. Na druhé straně je podle ní pro vedoucího výhodou, že dítě nezná od miminka. „Vidí v něm člověka, kterému je ‚už devět‘ a spoustu toho dokáže. Na rozdíl od rodiče, který má pořád před očima jeho první kroky. Pro ně je občas těžší nechat dítě prožít důsledek vlastních chyb, protože ho chrání,“ poukazuje. Jako vedoucí nechává zodpovědnost na dětech, ale zároveň se snaží mít co nejvíc okolností pod kontrolou. „V oddílu máme zavedené mechanismy, díky nimž víme, co se děje, a děti zase vědí, kdy a jak si mohou říct o pomoc. Náš vztah s nimi je postavený na důvěře. My jim věříme, že to zvládnou, a oni vědí, že se nám můžou svěřit, pokud se něco nepovede,“ doplňuje Horváthová.

A co by poradila někomu, kdo chce vést děti k větší samostatnosti a přebírání zodpovědnosti? „Aby se toho nebál a začal u drobností, byl důsledný, a není-li si jistý, pozoroval děti z povzdálí. Občas to chce víc času a pevné nervy, ale výsledek stojí za to,“ uzavírá vedoucí oddílu Meadow.

***

Jak se sbalit na více dní

1. Nechte dítě, ať si nachystá věci, které by si na výpravu vzalo. 

2. Zkontrolujte s ním nachystanou hromádku podle seznamu příslušnému typu akce. 

3. Nechte dítě, ať si věci do batohu zabalí. Pomozte s tím, co jde těžko (např. nacpat spacák do spodní komory batohu nebo připnout karimatku). Poraďte, které věci má dát do menších kapes, aby se mu dobře hledaly. Pokud batoh zabalíte sami, připravíte dítěti perné chvíle při hledáním potřebných věcí. 

4. Karimatku upevněte podél batohu nejlépe na výšku, na šířku je příliš široká a děti mají problém projít dveřmi ve vlaku. 

5. Zkontrolujte, jestli je batoh zatížený rovnoměrně. 

6. Ramenní popruhy by měly být stejně dlouhé, batoh musí dítěti sedět na zádech tak, aby byl cca nad kyčlemi (koriguje se posuvným zádovým systémem), jinak ztrácí účel. Měl by být zapnutý a utažený. 

7. Na batohu by nemělo nic viset – při chůzi se to rozkývává a znesnadňuje pohyb. 

8. Přezůvky balte navrch. Je to první věc, kterou dítě po příchodu na místo potřebuje.

Zdroj: www.skautletohrad.cz, redakčně zkráceno