Mojí vinou jsme se dostali do časového presu a spěcháme. A tématem rozhovoru je přitom stres za volantem. S vámi je to jako se snoubenci, kteří za mnou občas jezdí na předmanželskou přípravu sem do Lanškrouna z Prahy. Přijedou o dvě hodiny později a vymlouvají se, že uvízli v koloně aut na dálnici. Ti ale v tom byli zrovna nevinně, do kolony aut se přece dostaneme bez vlastního přičinění. Když jedu do Prahy, vždycky cestu plánuju tak, že mám časovou rezervu, právě kvůli kolonám. Myslím, že jsem v tom odhadování až paranoidní, protože ke „kolonové rezervě“ přidávám „kdyby něco“…