Proč máme sladké spojeno s oslavami?

Protože nám chutná a také proto, že se v něm někdy omezujeme, ale na těch oslavách si je dopřejeme. Navíc tam nebývá ledajaké sladké, ale takové, jež stojí dost úsilí připravit, takže ho nekonzumujeme běžně: dorty, zákusky, cukroví. Upéct pro někoho dort je dárek z lásky: stojí nás spoustu času a energie, pipláme se s ním, vymýšlíme, zdobíme… a běžně to neděláme pro každého.

Je pravda, že sladké uklidňuje?

Glukóza je pro naše buňky univerzálním zdrojem energie. Když je její koncentrace v krvi nízká, můžeme z toho být nervózní. Když jí máme dost, jsme v pohodě. Sladké hladinu glukózy v krvi zvýší rychle. Také proto se u nás vyvinula preference této chuti.

Je prokázaný negativní vliv sladkého na chování dětí?

Děti bývají při vysokých hladinách cukru v krvi v dobré náladě, srší energií, někdy jsou až rozjívené. Jestli to popíšeme jako „negativní“ věc, záleží na konkrétním chování dítěte a na našem vnímání.

Je dobré sladkosti z jídelníčku dětí úplně vyřadit?

Možné to je, ostatně znám řadu rodin, které tak učinily. Ne že by vyřadily sladkou chuť jako takovou, ale sladí třeba stévií, nikoli cukrem. Obecně vzato se tyto rodiny stravují velmi zdravě a děti dobře prospívají. Zároveň si ovšem nemyslím, že by cukr v rozumné míře dětem škodil. Jde právě o tu míru.

Jak se díváte na sladkosti jako formu odměny?

Použila bych ji výjimečně.

Jak mluvit s lidmi, kteří se snaží naše děti sladkým odměňovat, když to tak nechceme?

Slušně, ale pevně jim dát hranice. V praxi pak záleží na tom, kdo to je, co dítěti dává, jak často a za jakých okolností. Někdy nad tím můžeme mávnout rukou, jindy je třeba jednat. Neméně důležité je, o jak velké dítě se jedná. Starší posilujeme v tom, že může sladkosti i samo odmítat. Snažíme se, aby rozumělo tomu, co je zdravé a nezdravé, co mu prospívá a co vlastně chce. U mladšího je někdy vhodné i fyzicky zakročit, tedy nenechat sladkosti dítěti předat nebo mu je odebrat.

Jaká je podle vás dobrá „odměna“?

Odměnu (vnější motivaci) slibujeme tam, kde je cíl žádoucí a vnitřní motivace nedostatečná. Například dítěti, které má problémy s matematikou, můžeme slíbit, co si přeje a po čem touží. Třeba si přeje jet s kamarády na dražší výlet. Řekneme: „Ok, když se zlepšíš v matematice (když místo trojky bude na konci roku dvojka), zaplatíme ti to.“ Dítě takovou motivací může získat mnohem větší důvod, aby se opravdu učilo. Pokud se mu to podaří, může mu to také pomoci, aby se matematiky přestalo bát, nebo se ji dokonce začalo učit s radostí. 

Dobrá odměna je přiměřená – dostatečná, ale nepřehnaná. A cíl, který je podmínkou jejího získání, musí být dosažitelný. Nedáváme ji však tam, kde není třeba: dítě, které se rádo učí, neodměňujeme za učení; to, které rádo sportuje, neodměňujeme za sport. Vnější motivace by totiž mohla ničit motivaci vnitřní.

Jak pomoci dítěti, které konzumuje příliš mnoho sladkého?

Záleží na konkrétním dítěti, jeho věku a příčinách jeho chování. Zásadní jsou právě ony příčiny. Proč to dítě dělá? Je tak zvyklé? Odkoukalo to od nás? Jde o náhradní sycení jiných nenaplněných potřeb (lásky, blízkosti apod.)? Pak se snažíme o naplnění těchto potřeb a o změnu svého chování, jíme-li sami nezdravě… K tomu vhodně vysvětlujeme, zdravě vaříme a pečeme. 

Není dobré pouze zakazovat, lepší je nabízet alternativy: namísto kupovaných nezdravých a přeslazených cukrovinek napečeme vlastní zdravé moučníky, za něž dítě navíc nemusí utrácet kapesné. V některých případech, pokud selhávají výše uvedené i jiné „měkké“ metody, je vhodné přistoupit k restriktivním opatřením, jako třeba ke snížení kapesného.