„Jakákoli inkluze – i kdyby fungovala jen v malém měřítku nebo jen na chvíli – je dobrá pro nás všechny,“ tvrdí Anamarija Sobocanec-Sostaricová, vedoucí pastorace lidí s postižením při vídeňské arcidiecézi, v diecézních novinách Der Sonntag. Bohoslužba ve sv. Štěpánu přivedla dohromady rodiny a přátele lidí s Downovým syndromem, a především je samotné. Podělili se o liturgická čtení, přímluvy, ministrování, pantomimické ztvárnění biblických pasáží i o hudební doprovod.

Podle Sobocanec-Sostaricové podobné akce napomáhají k odbourávání „bariér v myslích lidí“, aby lidé s postižením nemuseli čelit diskriminaci, kterou jinak často zažívají. Setkání se konala i na dalších místech v Rakousku. Například v Matzleinsdorfu u Melku uspořádali slavnostní požehnání v kostele a po něm přípitek, ve Feldkirchu se zase při mši sv. připojili k iniciativě „Ponožkový den“, kdy lidé na počest osob s Downovým syndromem oblékají na každou nohu jinou ponožku.

Tematické akce se pořádaly i v dalších zemích. Arlingtonská diecéze v USA hostila konferenci o přípravě lidí s postižením na dospělý život. Ti byli mezi posluchači, zatímco v řadách přednášejících zasedli pracovníci církevních škol, kde se studenti s handicapy vzdělávají, nebo rodiče. Diecéze rozvíjí též speciální program pro pastoraci a katechezi těch, „kdo se nevejdou do typických programů“, jak říká pro CNA koordinátorka Nancy Emanuelová. Program slouží i dětem s Downovým syndromem a různým stupněm mentální retardace – a hledá, jak je zapojit do liturgie či svátostí tak, aby se orientovaly a měly z nich prospěch. Proč? Jak za účastníky shrnula Charleen Katra: „Dokud v Kristově těle někdo chybí, není úplné.“