Na akci, která se koná jednou za tři roky a účastní se jí prakticky všechny organizace věnující se léčbě lepry, byl přítomen mj. Lubomír Hajas, ředitel společnosti Likvidace lepry, kterou zřizuje pražské arcibiskupství. „Stále více se zmiňují širší dopady malomocenství – třeba psychické problémy spojené s touto nemocí, sociální vyloučení a také chudoba vyléčených, kterou způsobují utrpěné fyzické deformace. Někteří prakticky nemohou dál pracovat,“ popisuje Lubomír Hajas pro KT.

Dále se mluvilo o strategii Světové zdravotnické organizace, která si klade za cíl zabránit všem novým případům nákazy, a to do roku 2030. „Je to smělý a chvályhodný plán, ale ze zkušeností z našich projektů, z přístupu řady států k této nemoci a obecně vzhledem k úrovni jejich zdravotnické péče ho považuji za nereálný,“ uvažuje Hajas. Oceňuje ale fakt, že lepra už je oficiálně zařazena mezi tzv. zanedbané tropické i kožní nemoci, což usnadňuje přístup k různým užitečným zdravotnickým programům.

Najít nemoc včas

Na kongresu mezi jiným zaznělo, že největší výzvou už dnes není dopravit k nemocným léky, ale nemoc včas diagnostikovat a nemocné podpořit i mentálně a duchovně. „Dalo by se to nazvat holistickým (celostním) přístupem. A jsem rád, že minimálně katolické organizace se o tohle snaží už roky,“ doplňuje Hajas.

Součástí konference bylo i sdílení zkušeností lidí, kteří si nemocí prošli, aby nabídli svůj pohled na co nejefektivnější léčbu. „Těší mě, že mnoho pacientů se po vyléčení snaží dále pomáhat, je to pro ně výzva k novému životnímu směru,“ říká Hajas s tím, že toto onemocnění je bohužel stále na okraji, mimo zorné pole vyspělé společnosti a farmaceutických firem, protože chudí lidé nemají za nové léky čím platit.

Likvidaci lepry založili manželé Holí v roce 1992, v současné podobě existuje od roku 2010. Věnuje se léčbě lepry, tuberkulózy a vředů buruli v Indii, Africe (Libérii a Tanzanii) a Jižní Americe (Kolumbii a Bolívii).