Ticho plné očekávání. Taková atmosféra panovala pár minut před začátkem v zaplněném vídeňském dómu sv. Štěpána. Pestrou liturgii avizovala dechovka na náměstí, vstup nového arcibiskupa doprovodily katedrální zvony a do středu chrámu jej uvedla dómská kapitula. Tam svého nástupce přivítal kardinál Christoph Schönborn (81), který slavnost vedl – a nezvykle, ještě před začátkem samotné bohoslužby, zazněla jmenovací bula.

K oltáři Josefa Grünwidla (62) doprovázel zástup mládeže, farníků a spolupracovníků. V liturgickém průvodu s ním přišli dva tzv. „spolusvětitelé“: františkán Franz Lackner, předseda Rakouské biskupské konference a salcburský arcibiskup, a litoměřický biskup, redemptorista Stanislav Přibyl. „Katedrála se stala skutečným obrazem místní církve se všemi složkami Božího lidu a biskupem uprostřed. Například dříve, než nový arcibiskup požehnal shromážděným, vyprosil si sám požehnání – tyto momenty daly slavnosti jiný akcent,“ ohlíží se biskup Přibyl pro KT. Jako biskupské heslo si Mons. Grünwidl zvolil: „Melodiam Dei recipite“ (Přijměte Boží melodii), jež vyjadřuje jeho přání „zasadit“ evangelium do srdcí a uší lidí jako poselství naděje. Ve své funkci chce být podle vlastních slov především „pastýřem, stavitelem mostů a týmovým hráčem“, který usiluje o dialog s co největším počtem lidí. Věří, že ačkoli církev prochází dramatickými změnami, její budoucnost bude jasná, i když odlišná od toho, na co jsme byli dosud zvyklí – shrnuje Kathpress.

Úvodní slova bohoslužby směřovala k hostům – prezidentu Alexandru Van der Bellenovi, zástupcům vlády a města Vídeň. Kardinál Schönborn se obrátil také na přítomnou maminku nového arcibiskupa: „Díky vám za Josefa.“ Slavnosti se zúčastnili i představitelé jiných církví a náboženství. Na liturgii se podílelo 150 ministrantů z více než 30 farností z celé arcidiecéze – mezi nimi mnoho mladých lidí z Perchtoldsdorfu a Kirchbergu am Wechsel, kde byl Josef Grünwidl farářem. Bohoslužbu provázela řada nezvyklých symbolů – od úvodního nalévání, žehnání a kropení shromáždění svěcenou vodou přes průvody se svícemi až po předávání berly, která putovala z ruky do ruky středem katedrály. Jejím autorem je jáhen a vyhlášený umělecký řezbář a šperkař Edwin Zaloha.

Moniku Slouk, spolupracovnici rakouských katolických médií, zaujala v kardinálově promluvě citace sv. Augustina – „pro vás jsem biskupem, s vámi jsem křesťanem“ –, kterou charakterizoval svého nástupce. „A vystihl to přesně. Den před svěcením ho lidé potkávali jako vždy v jídelně arcibiskupství. Jeho autorita pramení právě z té blízkosti lidem,“ uvedla.

Kardinál Schönborn, který diecézi vedl třicet let, svému nástupci a dlouholetému spolupracovníkovi mezi jiným připomněl, že mu „Pán Bůh dal dar jasné, krátké a srozumitelné řeči“. A poradil mu, aby si tuto vlastnost uchoval, stejně jako schopnost naslouchat – zvláště lidem, kteří mu říkají nepříjemné věci nebo to, co zrovna nechce slyšet. „Kdyby lidem nenaslouchal, nebyl by dnes arcibiskupem,“ domnívá se Monika Slouk. „On totiž jmenování původně odmítl, ale pak mu lidé, kteří ho znali, říkali, že tuto službu má přijmout, protože je to zapotřebí. Vzal tuto zpětnou vazbu vlastně jako druhé povolání.“

První mše s lidmi na okraji

Na závěr nový arcibiskup poděkoval za přípravu slavnosti obrovskému počtu 700 dobrovolníků. Po bohoslužbě se všichni sešli k agapé pod širým nebem v sousedství chrámu. Svou první nedělní mši svatou jako arcibiskup slavil Grünwidl v kněžském semináři se stovkou chudých, nemocných a jinak znevýhodněných lidí. Tito hosté překvapili arcibiskupa písní požehnání, kterou sami složili, a darovali mu františkánský kříž. Obsluhu při následujícím obědě převzali seminaristé. Pro arcibiskupa je podle jeho slov „zvláště důležité starat se o ty, kdo jsou na okraji naší společnosti“ – chudé nebo cizince. „Lidé v nouzi mají v Bibli velmi vysokou hodnotu, protože se v nich setkáváme se samotným Bohem,“ vyjádřil pro Kathpress.

Že tato bohoslužba byla „silným a hluboce dojemným signálem“, prohlásili oba ředitelé arcidiecézních Charit – Alexander Bodmann a Klaus Schwertner: „Velmi jasně to ukazuje, za čím stojí: za církví, která zná své místo především po boku lidí v nouzi. O to více se těšíme na důvěryhodnou spolupráci s arcibiskupem, který nejen hovoří o prioritě být tu pro chudé, ale také ji věrohodně žije.“

Arcidiecéze Vídeň je s více než milionem věřících největší v Rakousku. Nový arcibiskup si je vědom úbytku věřících i finančních zdrojů, a proto hovoří o církvi budoucnosti jako o církvi s „lehčím zavazadlem“, která doprovází lidi v klíčových momentech života. „Do úřadu nastupuje s přesvědčením, že Bůh od něj neočekává dokonalost, nýbrž přístupnost a ochotu sloužit. Jeho přístup symbolizují též zvolené biskupské insignie, které jsou jednoduché a odkazují na smysl Druhého vatikánského koncilu,“ shrnuje Kathpress.

Dobrý hráč Božích tónin

Josef Grünwidl se narodil v rakouském Holabrunu, což je malé město v Dolním Rakousku přibližně 30 km od našich hranic. „S trochou nadsázky lze říci, že odmalička dýchal moravský vzduch,“ podotkl pro KT brněnský biskup Pavel Konzbul, který s arcidiecézí spolupracuje. „Jeho služba v církvi byla pestrá, což je zárukou bohatých pastoračních zkušeností a příslibem, že je jako arcibiskup zúročí. Navázat na odkaz kardinála Schönborna není jednoduché. Z jeho vyjádření ještě před svěcením, že ‚pastorační péče potřebuje méně aparátu a více mystiky‘, je ale zřejmé, že Duch Svatý v církvi vane,“ dodal.

Vzhledem k tomu, že Grünwidl vystudoval kromě teologie hru na varhany, popřál mu biskup Konzbul, ať je ve své arcidiecézi „dobrým hráčem Božích tónin“.

A aby se novému arcibiskupovi ve službě „dařilo nemožné“, mu přeje spolusvětitel Stanislav Přibyl: „Aby byl nablízku lidem a zároveň měl odvahu o věcech přemýšlet i s odstupem. Když při čtení biskupových úkolů řekl, že ‚je připraven‘, uvědomil jsem si, že jsou to často ‚nežádoucí‘ vlastnosti biskupa – aby dovedl rozlišovat dobro od zla, pojmenovat obojí, říkat ano, ano – ne, ne nebo kázat evangelium vhod i nevhod.“ Biskup Přibyl se role jednoho ze spolusvětitelů ujal vůbec poprvé. Při obřadu mají spíše symbolickou roli, protože všichni přítomní biskupové koncelebrují – vkládají při obřadu ruce na hlavu nového biskupa a modlí se konsekrační modlitbu.

Jako spolusvětitel byl vybrán pro historické propojení obou diecézí. „Pozvání byla nejspíš reakce na mou gratulaci, kterou jsem mu poslal k jeho jmenování,“ ohlédl se biskup Přibyl. Prvním pojítkem je osoba Grünwidlova předchůdce, kardinála Schönborna, který se narodil nedaleko Litoměřic na Skalce u Vlastislavi (a byl kazatelem na Přibylově biskupském svěcení). Druhým spojovacím článkem je arcibiskup Vincenc Eduard Milde (1777–1853): než se stal vídeňským arcibiskupem, byl devátým litoměřickým biskupem. Je pohřben ve vídeňské katedrále, ale jeho srdce je pochováno na jeho přání u sv. Štěpána v Litoměřicích. A třetí spojnicí je pak redemptorista a patron Vídně sv. Klement Maria Hofbauer, rodák z Tasovic u Znojma.

„Je to pro mě také příležitost k prohlubování vztahů. Rád bych připomněl, že z Vídně k nám přišla třeba akce Noc kostelů,“ podotýká litoměřický biskup. S Grünwidlem si rozumí i v hudbě, která je pro oba výrazným teologicky určujícím prostředkem. „Trochu jsem se od něj přiučil a dar hudby, který jsem dostal, budu chtít zapojit do své pastorace,“ plánuje biskup Přibyl.