„Dostala jsem Boží milost ‚pěti D‘ – dar obdržený, aby byl darován (v originále ‚dar darmo dany do dawania‘ – pozn. red.) – a musím ji sdílet,“ napsala Helena Kmiećová do žádosti o povolení jedné ze svých misijních cest. Její horlivost dělit se s ostatními o radost ze života s Ježíšem patří k hlavním důvodům zahájení procesu jejího blahořečení. Na pokyn krakovského arcibiskupa Marka Jędraszewského byl na konci dubna oznámen ve všech farnostech arcidiecéze a 10. května oficiálně započne.

Helena Kmiećová se právě v Krakově narodila 9. února 1991. Otec a nevlastní matka (vlastní maminka zemřela krátce po Helenině narození) ji vychovávali k upřímné a hluboké víře, navštěvovala katolické školy a nakonec nastoupila na Slezskou technickou univerzitu v Gliwicích. Už na střední škole ji těšilo zapojovat se do pomoci druhým, například doučovala mladší děti, pak pomáhala v Charitě nebo při organizaci Světových dní mládeže. Časem se zapojila do misijní dobrovolnické služby „Salvátor“ vedené krakovskými salvatoriány. Jak se píše v jejím dekretu, právě zde „objevila své misijní povolání“.

V roce 2012 vyrazila jako jedenadvacetiletá na svou první misi do Galgahévízu v Maďarsku, kde vedla letní tábor pro děti, o rok později odjela do Zambie a poté do Rumunska. „Misionářská horlivost a poslání se stávaly stále zásadnějším aspektem jejího života a spirituality,“ píše se v dekretu. Helena sama o tom napsala: „Všechny dovednosti, které mám, schopnosti, které získávám, talenty, které rozvíjím, nejsou určeny k tomu, aby mi sloužily, ale k tomu, abych je mohla použít k pomoci druhým. Největším darem je, že znám Boha, a to si nemohu nechat pro sebe, musím to šířit dál! Pokud mohu někomu pomoci, vykouzlit mu úsměv na tváři, udělat ho šťastnějším, třeba ho něco naučit – chci to udělat!“

8. ledna 2017 Helena nastoupila na nové působiště – v sirotčinci, který provozují řeholnice v andském městě Cochabamba v Bolívii. Na půl roku se zde měla připojit k další dobrovolnici. Pouhé dva týdny po jejím příjezdu se dům stal cílem nočního loupežného přepadení, při kterém Helena utrpěla řadu bodných zranění. Přes veškeré pokusy o záchranu života jim pak podlehla. Bylo jí 25 let. „Po smrti Heleny Kmiećové se mezi věřícími spontánně objevilo přesvědčení o svatosti jejího života zasvěceného Bohu a církvi. Mnoho lidí se na její přímluvu modlilo a modlí. Příklad této služebnice Boží může být zvláště pro mladé lidi inspirací naplňovat s velkou vášní a odhodláním své povolání ke svatosti dobrovolnickou a misionářskou činností,“ zdůraznil v dekretu arcibiskup Jędraszewski.

Svědectví ze sociálních sítí

Postulátor jejího procesu, salvatorián Paweł Wróbel už od roku 2022 shromažďuje svědectví o Helenině životě (arcidiecéze vyzývá k podávání dalších i ke svědectvím o milostech obdržených na Heleninu přímluvu) a zkoumá i její zápisky a další pozůstalost. „Soustředili jsme, co se dalo. Zanechala po sobě jen málo zápisků v přímém smyslu slova, to je ale znamení doby,“ poznamenal P. Wróbel pro Vatican News. Mladá žena totiž, jak je dnes obvyklé, používala především sociální sítě či chatovací aplikace, a tak jsou i ty předmětem zkoumání beatifikační komise. „Často psala také e-maily, ale ne dopisy na papír. I to je znakem dnešní doby. Svatí jdou s dobou,“ dodal P. Wróbel.

Podle něj může být osobnost Heleny Kmiećové inspirací zvláště pro mladou generaci. „Mladí lidé nejednou církev pokládají za zastaralou instituci a nevidí v ní své místo. Helena toto místo našla a vášnivě se věnovala svému povolání ke svatosti – i prostřednictvím misijního poslání, které objevila v posledních pěti letech svého života,“ popsal P. Wróbel. „Jejím poselstvím je také to, že stojí za to věnovat pozornost pomoci druhým lidem,“ doplnil postulátor.