9. 9. 2025
|„Vy všichni, my všichni jsme povoláni k svatosti.“ Těmito slovy zahájil papež Lev XIV. v neděli mši svatou, při níž svatořečil dva Italy: Piera Giorgia Frassatiho (1901–1925) a Carla Acutise (1991–2006).
„Svatí Pier Giorgio Frassati a Carlo Acutis jsou výzvou pro nás všechny, zejména pro mladé, abychom nemrhali životem, ale nasměrovali ho vzhůru a učinili z něj mistrovské dílo,“ oslovil papež na sedmdesát tisíc věřících, kteří se v neděli shromáždili na náměstí sv. Petra, aby oslavili svatořečení mladých mužů, které Lev XIV. charakterizoval slovy svého předchůdce „svatí odvedle“. Vyzdvihl, že oba „pěstovali lásku k Bohu a k bratrům prostými prostředky, dostupnými pro všechny: každodenní mší svatou, modlitbou, a zejména eucharistickou adorací“. Zdůraznil, že světce zobrazujeme jako velké osobnosti a „zapomínáme, že pro ně vše začalo, když ještě jako mladí lidé řekli ‚ano‘ Bohu a plně se mu odevzdali, aniž si něco nechali pro sebe“.
Právě v životě Piera Giorgia a Carla je toto rozhodnutí v mladém, či dokonce dětském věku patrné. Jejich hluboký vztah s Bohem se projevoval praktickou a často nenápadnou pomocí lidem v nouzi. Papež připomněl, že přátelé vídali Piera Giorgia, „jak jezdí po ulicích Turína s vozíky plnými pomoci pro chudé, a přejmenovali ho na ‚Frassati Impresa Trasporti‘ (Frassatiho přepravní společnost)“, a dodal, že pro tohoto syna majitele italského deníku La Stampa „nebyla víra soukromou záležitostí, ale poháněn silou evangelia se velkoryse angažoval ve společnosti, přispíval k politickému životu a s nadšením se věnoval službě chudým“. Pierův život je podle papeže i „dnes světlem pro laickou spiritualitu“.
Carlo Acutis, který bývá označován jako „Boží ajťák“ či první svatořečený mileniál, využil svých znalostí programování a vytvořil výstavu o eucharistických zázracích, aby rozšířil povědomí o velikosti eucharistie. Pro něj samotného byly eucharistie a adorace důležitým každodenním setkáním s Bohem. „Na slunci se člověk opálí. Před eucharistií se člověk stává svatým!“ citoval papež Lev XIV. v kázání Carlův příměr. Mezi shromážděnými poutníky i hosty mu naslouchali Carlovi rodiče Antonia a Andrea společně se sourozenci Francescou a Michelem, kteří se narodili čtyři roky po Carlově smrti. Ten zemřel na akutní leukemii a papež připomněl jeho slova: „Nebe na nás čeká odjakživa a milovat zítřek znamená vydat ze sebe dnes to nejlepší.“