Kdo je don Fabio Attard, kterého jste si zvolili jako nového generálního představeného? Měli jste příležitost poznat se osobně?

Fabio Attard, 11. nástupce Dona Boska, pochází z Malty a potkal jsem ho doposud asi dvakrát na různých setkáních. Je mu 66 let a dřív měl 12 let na starosti odbor pastorace mládeže v generální radě, takže je dobře obeznámen s tím, co mladí lidé po celém světě prožívají. Zároveň má dobrý teoretický základ, protože získal doktorát z morální teologie v Římě. Co mě na něm zaujalo, je jeho citlivost k lidem na okraji. Už na kapitule třeba sloužil svou druhou mši po svém zvolení v domě pro nejstarší spolubratry nebo později místo oficiálního programu navštívil věznici pro mladistvé v Turíně. Zároveň se ze všech jeho současných vyjádření zdá, že má jasnou vizi, kam by naše kongregace měla směřovat. Myslím, že právě tyhle vlastnosti přispěly k tomu, že jsme ho zvolili. Jediné malé minus, aspoň z mého úhlu pohledu, je, že má docela dlouhá kázání a proslovy (směje se).

Jaké otázky vnesl na kapitulu pracovní dokument, které z nich jste stačili projednat a jaké jsou závěry?

Hlavním tématem kapituly bylo „Zapáleni pro Ježíše Krista, oddáni mladým lidem“. To zahrnovalo tři oblasti. První se týkala autentického života každého salesiána – jak být v dnešní uspěchané době opravdu duchovně zakotvení. Druhá oblast řešila, jak společně s laiky a salesiánskou rodinou sloužit mladým lidem. A třetí se zabývala správou a řízením kongregace. Stihli jsme projednat spoustu věcí – od obnovy komunitního života přes formaci salesiánů i laiků až po naši přítomnost v digitálním světě. Schválili jsme také důležitou rezoluci o ochraně nezletilých, která zavazuje všechny provincie zajistit bezpečné prostředí pro mladé v našich zařízeních. Rovněž jsme debatovali o ekologické výchově nebo o nových formách chudoby. Závěry jsou shrnuty v dokumentu, jenž by měl pomoci všem provinciím zorientovat se v tom, co je teď pro salesiány prioritou. Z úplně praktických rozhodnutí můžu zmínit například to, že bratři koadjutoři mohou být řediteli komunit, Afriku jsme rozdělili na dva regiony, protože počet salesiánů tam významně roste, anebo jsme snížili nejmenší počet členů řádné komunity ze šesti na čtyři. Ale nejde jen o úřadování – neméně důležitá byla atmosféra bratrství a společného hledání, jež na kapitule panovala.

Papež František v poselství, které na kapitulu zaslal, říká, že se ve srovnání s počátky salesiánského díla „výzvy poněkud změnily“, ačkoli „víra a nadšení zůstávají stejné“, navíc „obohacené o nové dary, jako je dar interkulturality“. Jakým změněným výzvám dnes salesiáni čelí a jak na ně chtějí odpovídat?

Dnešní výzvy jsou opravdu jiné než za Dona Boska. Tehdy šlo hlavně o chlapce z ulice, dnes řešíme třeba digitální závislosti, krizi rodiny či ztrátu smyslu života u mladých. V mnoha zemích se potýkáme s uprchlictvím, v jiných zase s konzumním stylem života, který mladé duchovně vyprazdňuje. Odpovídáme na to návratem ke kořenům – být tam, kde jsou nejpotřebnější mladí, ale s využitím nových prostředků. Chceme být odvážně přítomní v digitálním světě, rozvíjet ekologickou výchovu a nabízet mládeži zkušenost společenství a smysluplné služby druhým. Interkulturalita je pro nás zároveň dar i výzva. V mnoha komunitách dnes žijí salesiáni z různých zemí a kultur. To přináší obohacení, ale současně třecí plochy. Učíme se vnímat rozmanitost jako obohacení, ne jako hrozbu. A tuhle zkušenost chceme předávat mladým – že v globalizovaném světě můžeme žít jako bratři napříč kulturami.

Jaký je nyní váš úkol – coby delegáta českých salesiánů na kapitule – v praktické rovině? Budou mít závěry z Turína konkrétní dopad na práci tuzemské salesiánské komunity?

Teď nás čeká „překlad“ závěrů kapituly do našeho českého kontextu. Nejde jen o jazykový převod dokumentu, ale hlavně o to, pomoci našim komunitám pochopit ducha kapituly a společně hledat, jak ho uvést do praxe v našich podmínkách. Přemýšlíme, že závěry kapituly vložíme do témat týdenních duchovních cvičení, kterými by každý salesián jednou za rok měl projít. Určitě to bude mít i konkrétní dopady. Budeme muset přehodnotit priority našich děl, posílit formaci salesiánů i spolupracovníků, promyslet naši přítomnost v digitálním světě, a v neposlední řadě jak oslovujeme nejchudší mladé v dnešním Česku. Don Bosco byl ve své době inovativní a nebál se změn. Totéž teď čeká nás – mít odvahu k novým formám přítomnosti mezi mladými, ale se stejným zápalem a vírou, jakou měl on.