Tři prezidenti, vrcholní politici, zástupci církve z okolních zemí, ale i z Islandu, několik opatů. Seznam hostů, které v úvodu bohoslužby uvítal biskup Zdenek Wasserbauer, byl dlouhý. Také liturgický průvod, jenž za zvuku zvonů vyrazil z Arcibiskupského paláce do katedrály, byl něčím, co místní církev dlouho nepamatuje. Táhl se přes dvě nádvoří a šlo v něm na 250 lidí – ministrantů, jáhnů, kněží a biskupů. Před vstupem do katedrály nad jejich hlavami přeletělo pět vojenských letounů ve formaci kříže. Armádní letci tak vzdali hold kardinálovi, který měl modré uniformy letectva ve zvláštní úctě, jak při bohoslužbě několikrát zaznělo. Jeho otec František Duka sloužil za 2. světové války u 311. československé bombardovací perutě RAF. Za komunismu byl pak kvůli tomu vězněn.

Hudební doprovod pohřební bohoslužby by jindy vydal na několik koncertů. Postarala se o něj Pražská komorní filharmonie pod vedením dirigenta Petra Altrichtera, smíšený sbor Opery Národního divadla, Pražská katedrální schola i sbor, od ambonu v závěru namísto děkovné řeči zahrál náš přední houslista a kardinálův přítel Jaroslav Svěcený svou autorskou skladbu. Při mši zazněly části Dvořákova Requiem, Händelovo Hallelujah nebo sborový zpěv židovských zajatců z Verdiho opery Nabucco – to na zvláštní přání zemřelého. Při smutečním průvodu se nesly nad Prahou údery největšího českého zvonu, bylo jich 27 za každý rok biskupské služby Dominika Duky.

Vášnivý diskutér

„Pana kardinála jsem znal dlouho, ale až v posledních letech jsem ho viděl téměř denně a při obyčejných věcech. Nejvíce se mi vryla do paměti jeho ohromná sečtělost, úžasná paměť a schopnost dávat věci do souvislostí. V diskusích ho sice bylo někdy náročné sledovat, protože dělal mnoho odboček a vysvětlivek, ale ty jednotlivé kamínky doplňovaly mozaiku jako výmluvný obraz, při jehož obdivování nejeden posluchač vydechl: Aha,“ uvedl své osobní vzpomínky při homilii arcibiskup Jan Graubner, hlavní celebrant. Obřady posledního rozloučení pak vedl nuncius Jude Thaddeus Okolo.

„Dominik Duka byl vášnivý diskutér. Bylo zajímavé vidět, kolik nevěřících dovedl oslovit. Nebál se bavit ani s lidmi, kterými jiní pohrdali. Všem se snažil dát možnost setkat se s Bohem, něco se o něm dovědět,“ uvedl dále arcibiskup Graubner a zmínil několik projektů, které kardinál zahájil – nový model financování církve, stavbu svatovítských varhan nebo logopedické školy, projekt „vstupy do škol“ či připomínky k mnoha výročím. „Máme za co Bohu děkovat. Svou vděčnost můžeme ukázat pokračováním v díle obnovy církve, kterou kardinál tak miloval,“ uzavřel pražský arcibiskup.

S děkovnou řečí vystoupil i exprezident Václav Klaus, který se s kardinálem pracovně potkával. „Ti z nás, kteří jsme měli to štěstí, že jsme pana kardinála znali osobně, budeme všichni vzpomínat na jeho odhodlanost, nebojácnost a opravdovost, na pevnost jeho víry a s tím spojenou určitou přísnost a zásadovost, ale i na jeho laskavost, na jeho srdečný a milý úsměv. Já i celá moje rodina jsme ho měli velmi rádi,“ řekl s tím, že mezeru po této osobnosti bude velmi obtížné zaplnit.

O několik silných zážitků se podělil také biskup Zdenek Wasserbauer. Přiznal, že zná přesné datum prvního setkání v roce 1966, ale sám si ho nepamatuje – byly mu totiž tři týdny a bohoslovec Jaroslav Duka (řeholní jméno Dominik přijal až později) se účastnil jeho křtu. „Při velkých svátcích pan kardinál rád kladl věnce u památníků. 17. listopadu asi před pěti lety jsem jel s ním. Několik jsme jich po Praze objeli a poslední zastávkou byl památník československým letcům v Británii, okřídlený lev dole na Klárově. Dominik tam přišel, našel dole na podstavci jméno svého táty, dotkl se ho a vyhrkly mu slzy. Chvíli jsme tam stáli v modlitbě a já si uvědomil, jak pro něj byl jeho táta důležitý. Jak pro každého z nás je táta důležitý,“ připojil biskup.

Modlitby Židů i Arménů

Po skončení bohoslužby se část liturgického průvodu a hosté přesunuli spolu s rakví k hrobce arcibiskupů, kde slavnost uzavřel obřad posledního rozloučení. Jako výraz díků za kardinálovu blízkost izraelskému národu při něm kantor Michal zazpíval hebrejsky Žalm 16. A jako poděkování za podporu arménskému národu pronesl archimandrita Arménské apoštolské církve Barsegh Pilavčjan modlitbu za zemřelé. A přestože je proces jejich ladění zhruba v polovině, poprvé krátce v preludiu zazněly nové svatovítské varhany. Po spuštění rakve do hrobu přítomní zazpívali hymny Salve Regina a Kristus vítězí.

Loučení u Všech svatých

Před sobotním obřadem se věřící chodili rozloučit s kardinálem Dukou 13. a 14. listopadu do kostela Všech svatých na Pražském hradě, kde byly vystaveny jeho ostatky. Zamířila tam i boromejka Angelika Pintířová. „Když jsem sem šla přes nádvoří Pražského hradu a podívala se na prezidentský balkon, uvědomila jsem si, že tam jsem viděla kardinála Duku poprvé. Byl tam s našimi představenými a šlo o setkání řeholníků v roce 1990. Tehdy jsme si vydupali a vytleskali Václava Havla,“ zavzpomínala. „Vybavila jsem si nyní ten moment svobody a říkala si, že už se ‚tam nahoře‘ asi všichni sešli. Když Václav Havel zemřel, byli jsme za panem kardinálem a ten vzpomínal na jejich společné vězeňské roky, kdy Václav Havel chtěl, aby se společně modlili růženec,“ doplnila.

V kostele panovala tichá a důstojná atmosféra, kardinálova rakev se nacházela před oltářem, čestnou stráž drželi členové Řádu sv. Huberta a České obce sokolské, před rakví ležely smuteční věnce, lidé se u ní nebo v lavicích modlili a někteří psali do kondolenční knihy.