Neratov se stal poutním místem už na konci 17. století, konec druhé světové války, pancéřová pěst v ruce vojáka Rudé armády a následné vyhnání původních německých obyvatel se mu ovšem málem staly osudnými. Vyhořel, chátral a komunisté na něj vydali demoliční výměr. Několik rodin se však spolu s P. Josefem Suchárem pustilo v 90. letech do jeho obnovy a dnes na toto poutní místo s unikátní skleněnou střechou míří každý rok desítky tisíc lidí.

Nejvíc jich přijíždí na Neratovskou pouť, která se konala o víkendu kolem slavnosti Nanebevzetí. Během třídenního „festivalu“ s duchovním a kulturním programem se zde 15. až 17. srpna vystřídalo přes dva a půl tisíce lidí a kostel s kapacitou 500 míst několikrát nestačil. „Z programu vyčnívaly dvě události. Za přítomnosti biskupa Prokopa Brože byly v neděli požehnány nové varhany, které instaloval varhanář Jan Gregor ze Svratky. Po téměř 80 letech jejich zvuk opět doprovázel poutní mši a odpoledne proběhl strhující koncert Přemysla Kšici, kdy se místy i zdálo, že popraskají nová okna ve střeše kostela,“ popsal s úsměvem Antonín Nekvinda, manažer Sdružení Neratov. Varhany jsou ze 70. let a pocházejí z pražského Karolina. Neratovští je získali za symbolických 90 tisíc korun. Tak velké varhany by jinak stály asi 30 milionů. Na to by sdružení pracující s lidmi s postižením nemělo.

O slavnosti viděli všichni také nové liturgické nádobí. „Protože je sklo symbolem neratovského kostela, rozhodla se sklářka Leona Marie Špačková udělat z něho i kalich, misku a další bohoslužebné nádoby a ty věnovat kostelu. Na nich jsou slova, k nimž poutní místa vybízejí: otevřenost, naděje, smíření, laskavost a láska,“ doplnil Nekvinda.

Dalšími součástmi poutního víkendu byly koncert Filharmonie Pardubice, vysto upení kapely Epydemye, ale i několik divadel, atrakcí pro děti a komentované prohlídky kostela.