„Nultým ročníkem festivalu byl vlastně Pochod smíření, který se mi podařilo zorganizovat v době, kdy jsem byl v Brně náměstkem primátora,“ vrací se ve vzpomínkách jeden ze zakládajících členů festivalu Matěj Holan. „Chtěli jsme tak vyjádřit touhu dále rozvíjet plody brněnského česko-německého Roku smíření, zvláště Pouti smíření, kterou jsme prožili v den 70. výročí brutálního poválečného pochodu smrti z Brna směrem do Rakouska,“ navazuje další zakládající člen multižánrového festivalu David Macek a mluví o roce 2015. Právě on se nechal inspirovat katolickou akcí Meeting Rimini v Itálii, kterou tak přenesl do Brna.

Diskuse o míru

Program letošního ročníku je bohatý. V den zahájení 29. května vystoupila právnička, která dokumentuje válečné zločiny na Ukrajině, a nositelka Nobelovy ceny míru Oleksandra Matvijčuk. U jednoho stolu zasedla s poradcem českého prezidenta Petrem Kolářem a ukrajinistkou Lenkou Víchovou. Diskutovali o výzvách, jak dosáhnout míru ve složitých situacích, i o důstojnosti občanů napadené země.

V pátek pokračoval program na Mendlově náměstí Sousedskou slavností, jíž se zúčastnily osobnosti, stavějící mosty mezi Čechy a Němci. Setkání obohatilo hudební seskupení Jazz aus Brno. Na slavnost navázala česko-německá mše sv. v bazilice Nanebevzetí Panny Marie, kterou celebroval P. Jan Pacner a koncelebroval provinciál redemptoristů Vídeň-Mnichov P. Martin Leitgöb. Člen organizačního týmu a skladatel Jiří Mottl při bohoslužbě uvedl ve světové premiéře mši s verši Bohuslava Reynka a Rainera Maria Rilkeho, kterou při liturgii doplnilo taneční vystoupení. Právě před tímto chrámem se museli přesně před 80 lety, v roce 1945, shromáždit německy mluvící obyvatelé Brna a vydat se na pochod smrti do Pohořelic směrem k Rakousku.

V sobotu se účastníci vydali už podvacáté na Pouť smíření právě po stopách více než dvaceti tisíc vyháněných Brňanů. Zatímco práceschopní muži museli zůstat ve městě na nucené práce, v průvodu šli staří lidé, ženy a děti. Na cestě v následujících dnech zemřelo 1 700 z nich. Před deseti lety zastupitelé města v souvislosti s touto poutí přijali Deklaraci smíření a společné budoucnosti, která se stala historickým milníkem v procesu vypořádávání se české společnosti s touto kapitolou dějin. Od roku 2015 chodí poutníci symbolicky v protisměru od hromadného hrobu v Pohořelicích do augustiniánské zahrady na Starém Brně. Akce se účastní rodiny pamětníků i osobnosti veřejného života z České republiky, Německa i Rakouska.

Pouť smíření

„Každý rok proti naší Pouti smíření demonstrují komunisté, někdy spolu s nacionalisty. Před pár lety jsem na jejich nadávky zareagoval: ‚Pojďte s námi raději na pivo!‘ K mému údivu za námi pak opravdu přišli do zahrady augustiniánského kláštera na Starém Brně a poprvé si poslechli projevy sudetských Němců. Seznámil jsem je i osobně. Na objetí zatím nedošlo, ale aspoň naslouchají a dívají se do tváře těm, na něž předtím jen zdálky pokřikovali,“ sdílí silné okamžiky z pouti David Macek.

V neděli 1. června v Kaunicových kolejích, kde za války Němci věznili a popravovali odbojáře a české i moravské vlastence, účastníci uctili památku obětí. Rovněž tento pietní akt proběhl v češtině i v němčině. Husův sbor Československé církve husitské poté přispěl bohoslužbou smíření, při níž se sešly ženy z různých církví.

Silným bodem letošního ročníku bylo v pondělí 2. června v podvečer setkání Izraelce Ramiho Elhanana a Palestince Bassama Aramina v Rotundě brněnského výstaviště pod názvem (S)mír smrti navzdory. Oba muži přišli v blízkovýchodním konfliktu o dcery. Společně svědčili o tom, jak navzdory obrovské ztrátě dokázali proměnit hluboký smutek v aktivní úsilí o mír a pokojné soužití ve Svaté zemi. „Sledujeme rostoucí zájem veřejnosti. Postupně jsme si uvědomili, že naše metoda je univerzálně použitelná. Vystihuje ji biblický verš: ‚Kde se rozmnožil hřích, tam se v míře ještě daleko štědřejší rozmnožila milost.‘ V příhodný čas se zkoušíme dotýkat míst, která symbolizují rozdělení, nenávist či smrt, a vydáváme se z nich společně na novou cestu, která inspiruje a přináší nečekané plody. V mezinárodních vztazích i na konkrétních místech, jako jsou Brněnec, Postoloprty či běloruský Minsk,“ připomíná David Macek, odpovídající v organizačním týmu za zahraniční vztahy.

Podle Matěje Holana přivedl festival do Brna zpátky německý a židovský živel. „Vnímali jsme to s kolegy jako největší šrám na brněnské duši a postupně se ho daří zacelovat,“ míní. V krátké době historie festivalu považuje za velmi významné setkání rodin Tugendhatů, Low-Beerů a Stiassnych v roce 2017, kdy do Brna zamířilo 110 příslušníků těchto rodin. „Kdybychom to neuskutečnili, nic z toho, co se dnes děje, by nebylo. Velkolepý návrat Low-Beerů do Brna a Brněnce má neoddiskutovatelný počátek v tomto festivalu. Muzeum přeživších holokaustu v Brněnci je už samostatnou investicí a činností Daniela Low-Beera, Meeting tam jen občas dělá program. Celé to ale začalo tímto setkáním. Díky tehdejšímu ročníku se zahájila i záchrana Arnoldovy vily, starší sestry vily Löw-Beer a Tugendhat,“ upozorňuje Holan.

Umět pojmenovat zlo

„Meeting Brno je mimořádně vzácný prostor, kde je možné mluvit o paměti, vině i smíření s respektem a bez moralizování. Nabízí možnost zastavit se a slyšet hlasy, které běžně zanikají. Bez smíření nemůže být odpuštění,“ míní Miriam Kolářová, jedna z bývalých organizátorek. A dodává, že dnes, kdy čelíme invazi zla ze všech stran, je nutné tyto věci přesně pojmenovávat a rozlišovat. „Festival nás učí nad tím nejen přemýšlet, debatovat, ale také získávat autentickou představu o nesmírně těžkých momentech naší historie. Je potřeba vzdorovat všem formám plíživého zla, které vychází z obyčejnosti, loajality a bagatelizace skutečného utrpení,“ připomíná Kolářová.

Ocenění v Řezně

„O svatodušním víkendu převezme kromě nás cenu bavorský premiér. Cítíme radost a vděčnost, že pomáháme prohlubovat klíčový mezinárodní vztah naší země. Zároveň je to pro nás závazek a odpovědnost do dalších let,“ podotýká Macek. Program festivalu pokračuje do 9. června, nicméně navazují další akce (více na webu www.meetingbrno.cz).