27. 10. 2026
|Protesty a demonstrace, časté a masové, hlučné a barevné, nabité emocemi a překypující silnými slovy, patří k politickému a společenskému životu Francie asi tak samozřejmě jako čepované pivo k českým hospodám. Ale na takové násilí, jaké v minulých dnech zachvátilo většinu velkých francouzských měst, nejsou zvyklí ani Francouzi.
Podle francouzského premiéra Sébastiena Lecorna se společnost dostala do bodu zlomu. Je třeba vybrat si stranu: buď republiku, a tedy i bezpečnostní složky, nebo výtržníky. Francouzští biskupové se také jasně staví proti nepřijatelnému násilí. Nabízejí ale ještě jiné perspektivy, jak se v nastalém chaosu zorientovat a za koho se postavit.
Staví se na stranu studentů. Byli to právě středoškoláci, kdo v polovině září začal hlasitě poukazovat na nevyhovující podmínky v mnoha státních školách. Některé předměty se nevyučují vůbec, protože chybí učitelé. Školní budovy jsou v katastrofálním technickém stavu a nejsou dostatečně vybavené, chybí dokonce lavice a židle. Rozdíly mezi školami jsou obrovské. Nejhůř jsou na tom chudé oblasti včetně některých částí Paříže. Za protesty tedy nestojí zpovykanost znuděné mládeže. Do konce září se protesty rozšířily na celou Francii a přidali se vysokoškoláci. Napětí zvyšovaly policejní zákroky, které způsobily řadu vážných zranění. Do poloviny října přerostly studentské protesty v celonárodní hnutí. Chaosu ovšem využili i lidé, kteří cíleně přišli páchat násilí a rabovat.
Právě jejich jednání může zdiskreditovat celé protestní hnutí. Záběry zamaskovaných mladých mužů, vyrabované obchody, hořící auta, střety s policií připomínající pouliční gerilu. To vše je mediálně „vděčné divadlo“, které snadno strhává k rychlým závěrům o rozkladu západní společnosti, nezvládnuté migraci a levicovém útoku na (křesťanské) hodnoty.
Spolu s francouzskými biskupy je ze všeho nejdřív potřeba rozlišovat a nenechat se unést rozjitřenými emocemi. Násilí se musí jasně odsoudit a viníci musí být spravedlivě potrestáni. Biskupové povzbuzují k solidaritě se všemi poškozenými na majetku či na zdraví. Ekonomická a společenská situace ve Francii je skutečně vážná. Požadavky nespokojených lidí jsou oprávněné a je zdravým projevem společnosti, že je občané vyjadřují a dožadují se reálných řešení. Biskupové vyjadřují podporu všem pokojným projevům., kdo zneužili protestní nálady k vyvolávání násilných střetů, a ještě jiní k bezostyšnému rabování nejen luxusních obchodů, ale také úplně obyčejných obchůdků s každodenním zbožím, napáchali obrovské škody. Násilí je vždy slepou uličkou – cestou, která může vést pouze k další nespravedlnosti a rozdělení, varuje jeden z biskupů. Jakkoli velké, materiální škody jsou nejméně závažné. Zranění a psychicky otřesení lidé představují mnohem závažnější následky.
Zdaleka nejničivější důsledky by ovšem mělo, kdyby oprávněné volání o pomoc těch, jejichž hlas je ve společnosti málo slyšet, úplně zaniklo v hluku bezprecedentního násilí a bylo překřičeno těmi, kdo ve skutečnosti vůbec nechtějí slyšet volání lidí, kteří se octli na periferiích společnosti.
Hlasy mocných mužů by snadno mohly přehlušit hlasy studentek a studentů. Chtějí chodit do školy a studovat, chtějí se dobře připravit na život ve světě, jemuž chtějí rozumět. Chtějí utvářet svou budoucnost, která bude dávat smysl. Dávají najevo, že se bojí o sebe, o společnost, o životní prostředí. V dopise mládeži minulý týden francouzští biskupové napsali: „Kromě konkrétních požadavků, které zaznívají, toto hnutí odráží hledání smyslu a hluboké obavy z toho, jak se náš svět vyvíjí – a také nedostatek nadějných vyhlídek do budoucna pro mnohé z vás.“
Rovněž ve vyjádřeních dalších biskupů často zaznívají slova určená mladým lidem. Uvedu některá z nich: „Ačkoli je vyjádření obav či hněvu legitimní, nesmí se tak dít prostřednictvím násilí. I když může být použití síly v reakci na násilí ospravedlnitelné, násilí samotné nikoli; je to slepá ulička, před níž musíme chránit naši mládež.“ „Násilí nikdy nevybuduje budoucnost pro mladé lidi.“ „Nesmíme dopustit, aby nám toto toxické klima zabránilo zabývat se skutečnými problémy, na něž tito mladí lidé poukazují. Jsou to otázky hluboké a závažné; vybízejí k zamyšlení, které vyžaduje dlouhodobý pohled.“ Z biblických příběhů známe, že mladý člověk vidí podstatu věci jasněji než starci a že se dívá do budoucnosti s prorockou jasnozřivostí.
Autor je dominikánský kněz a teolog, vyučuje na KTF UK.