30. 6. 2026
|Text nazvaný Metodějova adhortace ke kajícníkům patří mezi nejstarší literární památky z období Velké Moravy. Sepsán byl hlaholským písmem a nese výrazné známky východní teologie, kterou oba apoštolové Slovanů byli odkojeni. Řadí se mezi tzv. Frizinské památky, původně byl totiž uchováván v biskupské knihovně v bavorském Freisingu.
Kdyby náš praotec nebyl zhřešil, byl by žil na věky. Ani staroba by naň nebyla dolehla, ani by nebyl měl zármutku, ani slzného těla, ale byl by býval živ na věky. Když však závistí ďáblovou byl vyhoštěn ze slávy Boží, přišly pak na pokolení lidské strasti a zármutky i nemoci a potom i smrt. A dále si, bratři, připomeňme, že se zoveme syny Božími. Proto zanechme těch hanebných skutků, jež jsou skutky satanovými: to, že konáme modloslužbu, to, že žalujeme na bratra, ty krádeže, ty vraždy, to hovění tělu, ty přísahy, které nezachováváme, nýbrž přestupujeme, tu nenávist. Nic není hanebnějšího…
Zbývá vám ještě 77 % článku!