Když se zamyslíte nad svým dětstvím, vzdáleným už téměř šedesát let, jaké dojmy nebo vzpomínky se vám vybaví? Celé své dětství jsem rodinu a náš dům vnímal jako velké zázemí. Uvědomoval jsem si to každé ráno před odchodem do školy, ale svým způsobem i každá další cesta, třeba do kostela, měla tento podobný rys: vždycky jsem se vracel rád. Z kostela jsem přicházel s povzbuzením a duchovním občerstvením, ze školy s pocitem, že jsem zase zvládl jeden den – i s písemkami nebo třeba branným závodem, bez kterého to tehdy nešlo. A ten pocit domova jsem si v sobě nesl i později, když jsem odjížděl…