V promluvě připomněl, proč Rok smíření válečných, a zejména poválečných zločinů na dvanácti místech v litoměřické diecézi vyhlásil: „Naše země nese rány minulosti – rány odsunu, nespravedlností, bolesti, která se dotkla konkrétních lidí i celých komunit. A právě Osek je jedním z míst, kde se tyto dějiny zapsaly velmi hluboko.“ Před zahájením bohoslužby historii připomněl text archivářky Státního oblastního archivu v Litoměřicích Hany Barusové. Popsala osudy místních cisterciáků a konkrétní rodiny spjaté se službou klášteru, na niž tvrdě dopadlo vysídlení německy…