14. 4. 2026
|„Rozumem zkoumal realitu s poctivostí vědce a zároveň ji nahlížel očima víry,“ vzpomíná na františkána P. Benedikta Vladimíra Holotu (†103) jeho řádový spolubratr.
Ne nám, Pane, ne nám, ale svému jménu zjednej slávu.“ Tato slova, napsaná na malém lístku, se mi vryla do paměti při jednom z prvních setkání s bratrem Benediktem. Potkali jsme se v podzemní kapli pražského kapucínského kláštera v době, kdy jsem byl čerstvým kandidátem řeholního života. Když se dnes ohlížím za osmnácti roky, které od té chvíle uplynuly, vyvstává mi před očima právě tento rys Benediktova života: vnitřní prostor, v němž dostává stále více místa Bůh. Jaká síla vedla po druhé světové válce dvaadvacetiletého nevěřícího muže přes nečekaná setkání až ke křtu v katolické církvi, k…
Zbývá vám ještě 83 % článku!