Baví mě štípat polena na topení do kamen. Skvěle si přitom vyčistím hlavu a protáhnu svaly. Rázný úder sekerou, a poleno se rozštípne. Občas také ne, když se do cesty postaví suk. Ale i s ním si poradím, ač musím vynaložit o trochu víc síly. Hromada naštípaných kousků utěšeně narůstá, ale pořád ještě zbývá dost polen k rozsekání. Další rána, ouha, čepel sekery leží na zemi a v ruce třímám pouze topůrko. Nasadit čepel zpátky by mi zabralo chvíli času. Náhradní topůrko nemám po ruce, to, co držím, bych musela zpevnit klínkem. A kdoví, jak by to dopadlo, tyto činnosti úplně rutinně…