Bylo mi 24 let, děti mých spolužaček už chodily pomalu do školy a já jsem byla beznadějně zamilovaná do věřícího chlapce. Byl mojí první láskou, naši rodiče se již navzájem poznali, počítali jsme se svatbou. Jednou jsem na něho čekala před budovou, kde pracoval. Byl to panelák. Modlila jsem se růženec za lidi, kteří tam bydleli, aby jejich byty byly skutečným domovem. Uprostřed modlitby mě napadlo, že dělám chybu – čekat by přece měl chlapec na děvče, a ne naopak, jak to často bylo u nás. Věčně jsem se snažila něco dohnat a odpouštěla mu vyvolávání hádek i bezohledné chování. Když jsem…