Úlevu může přinést, když si dovolíme připustit, že únava není známkou neschopnosti, ale lidskosti. Unavené tělo zasahuje vztahy. Unavený vztah se ozývá uvnitř. Únava nemá jen jednu tvář. Někde voní kávou vypitou ve spěchu mezi dveřmi, jinde se rozlévá tichem v bytě, kde někdo pečuje o stárnoucího rodiče. Jednou je to vyčerpaný student, který po večerech dohání povinnosti, jindy mladá maminka, jež má pocit, že den začíná dřív, než stihla dospat noc. A často je to člověk ve středním věku – rozkročený mezi prací, dospívajícími dětmi a péčí o ty, kdo slábnou. Každý z těch příběhů vypadá…