Říci o sobě, že jsem pokorný, je podobné jako říci, že jsem svatý. Spíše to o nás řekne někdo jiný než my sami. Ale snad by se dalo mluvit o známkách skutečnosti, že pokorný nejsem. Pokora se může jevit jako nespokojenost, že věci nejsou, jak bych chtěl. Takže cítím hněv, rozladěnost a ublíženost, kdykoli se mi nedostane toho, co jsem očekával a jak jsem očekával. Když věci nejdou podle mých představ. Druzí se nechovají, jak bych chtěl. Nedávají mi, co bych si přál nebo na co se domnívám, že jsem měl nárok. To mě může mrzet a bolet, ale hněvat se proto už je známkou, že pokorný nejsem.…