Ksvé veliké radosti jsem loni poprvé dostal příležitost učit na teologické fakultě velkou skupinu zájemců. Na první hodině učebna praskala ve švech. Tísnilo se v ní kolem padesáti studentů. Během semestru jich k mému překvapení chodila jen polovina, možná méně. Jistě, předmět to byl volitelný, účast nepovinná. A přece! Tolik mě to stojí úsilí. Strávím kvůli devadesáti minutám přednášky cestováním z Olomouce do Prahy a zpět víc než pět hodin. Přečtu v rámci přípravy pokaždé desítky, někdy stovky stránek, občas i v češtině. A učení mi celkem jde – musím se pochválit, protože to za mě nikdo jiný…