Z jaké farnosti jste přišel? Jaká je vaše dosavadní životní a duchovní cesta?

Pocházím z Mariánských Lázní, města, které mám opravdu rád. Má svá specifika – patří mezi ně lázeňské prostředí a hosté, kteří se zde střídají, ale také duchovní dědictví. Město bylo založeno opatem nedalekého premonstrátského kláštera v Teplé a i dnes zdejší farnost spravují právě tepelští premonstráti. Jeden z nich, současný opat P. Filip Lobkowicz, mě po narození pokřtil a jiný – současný administrátor farnosti P. Řehoř Urban – mě spolu s kostelníkem Kryštofem Větrovským formoval ve službě ministranta. 

Jim vděčím za své dosavadní znalosti a zkušenosti v oblasti liturgie, věnovali nám ministrantům v průběhu let opravdu hodně péče a měli jsme možnost si osvojit různé zodpovědnosti, které služba v kostele přináší. Přesto jsem ale vím, že mám stále co se učit.

V civilním životě jsem programátor dopravních aplikací. Mimo jiné jsem se podílel na projektu aplikace Virtuální Plzeňská karta. Veřejná doprava mě fascinuje od dětství – možná proto jste mě mohli občas potkávat i ve vlaku Českých drah, kde občas zaskakuji jako průvodčí, přesněji spíš vlakvedoucí.

Popište čtenářům, co všechno obnáší práce biskupského ceremonáře. Které konkrétní úkoly vás každý den čekají?

Svou službu bych rozdělil na dvě hlavní části – ceremonářskou a asistentskou. V rámci té první se starám o přípravu a hladký průběh liturgie. To znamená zjistit, co pro dané slavení předepisuje církev, jaká má přání pan biskup – třeba výběr mešního formuláře nebo čtení – a domluvit se s hudebníky, ministranty či knězem, u něhož se slavnost koná. Každá bohoslužba je trochu jiná a vyžaduje jiný přístup.

Během samotné mše je ceremonářovým úkolem, aby vše probíhalo důstojně a plynule. Ideálně nenápadně – v tichosti koordinuji, usměrňuji a občas zachraňuji různé situace: ministranta popostrčit, čtenáři pokynout, kněze požádat, aby došel do svatostánku…

Nejde však jen o mše svaté. Biskup často žehná novým věcem. Můžou to být stavby, pomníky, ale i nová okna nebo ovocný sad. Často to je na místech, kde lidé nejsou zvyklí na církevní prostředí. I tam je potřeba vše připravit a domluvit průběh.

Druhá, asistentská část mé práce, zahrnuje především doprovod pana biskupa – jsem jeho řidič, pomáhám se správou liturgických oděvů ve spolupráci s Milosrdnými sestrami sv. Kříže a s kolegy z biskupství se starám o jeho vůz.

Do služby jsem nastoupil naplno 1. listopadu, takže jsem zatím „v záběhu“. Každá diecéze má trochu jiný způsob fungování. U nás vše závisí hlavně na individuální domluvě s panem biskupem a dalšími kolegy a kolegyněmi.

Co vás naplňuje při vykonávání této pozice a co je naopak nejtěžší?

Velmi naplňující je pro mě samotná služba při liturgii. Ve slavení mše svaté se děje něco zcela mimořádného a skrze vnější podněty různých obřadů se církev snaží, abychom mohli lépe prožít to, co je pro nás tak obtížně uchopitelné - znovuzpřítomnění Kristovy oběti. A je mi ctí spolupracovat na tomto díle, kéž by se to dařilo.

Když se při mši uděluje třeba svátost biřmování svátosti biřmování, má takový obřad ještě jiný osobní rozměr pro jednotlivé biřmovance. Je pro mě úžasné, že můžu být u toho a pomáhat klidnému průběhu tohoto slavení.

Náročnější stránkou je organizace času. Program pana biskupa bývá opravdu nabitý a je třeba pečlivě rozlišit, čeho se účastním osobně a kde se pan biskup bez doprovodu obejde. Zároveň se spolu se skvělou kolegyní Růženou Ambrožovou, která nově pracuje na sekretariátu, učíme nové věci a nastavujeme procesy, aby fungovaly co nejlépe.

Přes to všechno cítím vděčnost. Každá cesta s panem biskupem na nové místo, každá návštěva nové farnosti, každé setkání s lidmi je pro mě obohacením. A kdo ví – možná se potkáme i s vámi, kteří právě čtete tento rozhovor.