Na začátku to byla klasická dušičková bohoslužba – mše svatá a pobožnost na hřbitově. Přicházeli převážně lidé, kteří jsou v kostele pravidelně. Jako jáhen jsem si říkal, že je třeba zkusit dalším lidem nabídnout i něco jiného. Uspořádal jsem bohoslužbu slova a pozval je na hřbitov. Ale dozvěděl jsem se, že tomu, co na hřbitově říkám, nerozumí. Některé dokonce znepokojoval jazyk modliteb – zvlášť za „odpuštění provinění a hříchů zemřelých“. Jedna maminka se mě tehdy zeptala: „Jaké hříchy mohl mít šestiletý syn, který zemřel na rakovinu?“ Tahle otázka mnou otřásla. Jako otec pěti dětí jsem…