Tato slova chci napsat hlavně těm, kdo jsou katolíky „od miminka“ (jako já), je to něco, co mi leží na srdci. Už tolikrát jsme se účastnili mše svaté, že známe opravdu nazpaměť všechny texty, písně a modlitby. Víme, co bude říkat kněz, už mu také bezmyšlenkovitě odpovídáme. Dokonce si myslím, že když v závěru bohoslužby kněz pronese požehnání, které zakončí: „Jděte ve jménu Páně“, mnozí z nás pocítí úlevu: „Uff, mám to za sebou, zvládnul jsem tuhle křesťanskou povinnost, nedělní mši, a jdu vařit oběd.“ Se svým příspěvkem chci oslovit hlavně ty, kdo přesně tohle někdy pocítili. Mívám stejný…