Naše hříchy jsou často opravdu „malé“, způsobí bližnímu třeba jen malou škodu a Pánu Bohu prakticky žádnou. Vzpomínám si na příhodu asi tak ze třetí třídy, kdy jsem v koloniálu, kde jsme něco s maminkou nakupovali, nepozorovaně sebral kostku cukru, která ležela vedle pultu. Obchodníka to samozřejmě nijak nepoškodilo a asi si toho ani nevšiml. Maminka, které jsem se se svým činem pochlubil, mi ale vysvětlila, že to tak nejde dělat, i když jsem namítal, že tam těch kostek byla hromádka. A já si tu malou krádež pamatuji víc než sedmdesát let. Vnímám to jako škodu na mém „profilu“ – už do konce…