„Pan Bruna se hůř pohybuje, je mu přes osmdesát, ale myšlením je stále čilý, každý den se dívá na zprávy a zajímá se o dění. Má hrozně rád každou návštěvu, ale už za ním přijde málokdo. To víte, starý mládenec, který se nikdy neoženil a všechny blízké příbuzné přežil. Zavedu vás k němu na pokoj, už vás očekává a je tam sám.“ Matěj byl rád, že tam byla Lucie s ním. Úvodní přivítání zvládla tak, že se atmosféra uvolnila, a při vyslovení jména profesorky Smolíkové se Bruna zasmál. „Tonička, to je kamarádka, jak se patří! Chodí za mnou každý měsíc – ona a ještě jeden mladší kamarád z karet,…