První a zásadní věcí je uvědomění si, že modlitba je věcí vztahu. Tedy vztahu člověka s Bohem a také modlících se navzájem. I náš postoj při modlitbě může být vyjádřením našeho vztahu s Bohem, ale například v nemoci či v nemocnici, ale také v autobuse nebo v čekárně u lékaře zpravidla nemůžeme vztah s Bohem „zviditelnit“ postojem či jinými akcemi našeho těla. Důležité je, aby nás náš postoj co možná nerušil nebo nepoutal naši pozornost a ani nerušil či neobtěžoval druhé, protože modlitba je v prvé řadě, jak bylo řečeno, věcí vztahu s Bohem, a tedy primárně věcí nitra. Naše úcta k Bohu má…