Jindřicha Šimona Baara (1869-1925) provázela smůla. Kdysi se chtěl oženit, ale jeho rázná maminka ho přiměla stát se knězem. Svěcení přijal rodák z chodského Klenčí pod Čerchovem v roce 1892 a čekalo ho putování po farnostech v Přimdě, Spáleném Poříčí, Stochově, Úněticích, Klobukách či Ořechu, leckdy bez pořádného zázemí, materiálního i lidského. Z nepochopení a nezájmu farníků, frustrace nebo naopak nevítané pozornosti některých farnic se naštěstí mohl i vypsat, a tak vznikly poutavé prózy jako Farská panička (1906) či Holoubek (1920). Jeho úsilí rozhýbat církevní struktury či přiblížit…