Matěj dnes mířil do Havlíčkova Brodu, do železničního uzlu, který si kdysi nedaleká mnohem větší Jihlava nechala vzít před nosem. Jezdil přes něj ještě za socialismu za prarodiči už jako malý kluk a z tamního nádraží si pamatuje hlavně na voňavé a křupavé brambůrky, které mu tam rodiče vždycky kupovali. Lepší od té doby nikde jinde nejedl. Dnes tam už ten kiosek nestojí. Nevidí už ani ty výpravčí s červenou čepicí, jeden je naháněl po peronu, když s tátou zapomněli vystoupit a vyskakovali až z rozjíždějícího se vlaku. „To jste otec?! Takový příklad dáváte dítěti?!“ řval na něj výpravčí. Nikdy…