Obklopuje mě sláva, která mi nepatří, uznání lidí, které si nezasloužím. Rozhodně nejsilnější pocit. Zadarmo jsem se dostal až sem a tuto myšlenku doprovází stud i údiv. Ohromený údiv, doprovázený rozporuplným pocitem velkého klidu: to jsem vnímal v okamžiku svého zvolení na Petrův stolec. Že jsem nic podobného neočekával, nikdy v životě, o to méně na začátku konkláve, je řečeno ještě mírně. Ano, věděl jsem, že jsem, jak říkají vatikanisté, kingmaker, že mám jako latinskoamerický kardinál autoritu nasměrovat jistý počet hlasů tomu či onomu kandidátovi. Ale nic víc. Mě se to netýkalo.…