29. 4. 2025
|Když byl šestasedmdesátiletý Jorge Bergoglio zvolen papežem, přijal to s klidem, který mnohé překvapil. Čeká na něj tolik problémů – a on se usmívá? Později jednomu kardinálovi řekl, že když se po té volbě modlil, pronikl ho pocit obrovského vnitřního míru a svobody, který ho pak už nikdy neopustil. A dodal: „Jsem si jistý, že mě změnil Duch Svatý.“
Bergoglio si nikdy neplánoval, že se stane papežem. Ani biskupem. Možná tak ještě provinciálem jezuitů, s tím mohl od mládí počítat, protože jezuitou být chtěl a o svých vůdčích schopnostech věděl. Ale v roce 2013, kdy se konalo konkláve, měl už podanou rezignaci na funkci arcibiskupa a těšil se, že bude sloužit lidem v ústraní, bez řídící odpovědnosti. V té chvíli mu ale Ježíš řekl, stejně jako kdysi Petrovi: „Pas moje ovce! Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš“ (J 21,17-18). A on šel,…
Zbývá vám ještě 84 % článku!