29. 4. 2025
|Zaměstnanci hospice v Prachaticích ví o naději své. Jejich práce přináší naději mnohým nemocným i jejich blízkým. Oni sami se vydali společně do Říma načerpat pro sebe i pro druhé.
Mám naději. Rád ji žiju. Že něco bude lepší, než je. Že přijde něco hezkého, co být nemusí. Těšení se na to. Že brzy skončí válka na Ukrajině. Mám naději na spásu své duše. Na to, že se dočkám vnoučat. Na úrodu na zahrádce. Na šťastnou hodinku smrti. Na... Přemítat o naději na kavalci? Bláhové. Pravou naději dává Bůh. Je třeba jít jí naproti. Poslat příspěvek na nákup vojenské sanitky pro Ukrajinu? Fajn. Okopat záhon a těšit se na vyzrálou zeleninu a ovoce? Dobrá. Čerpat ze svátostí? Jasně. Modlit se za šťastnou hodinu smrti? OK. Ale nějak stále cosi schází, že? Koření, šmrnc, nevšednost.…
Zbývá vám ještě 87 % článku!