Pozváním k obnově radosti v hloubi vlastního srdce je např. kniha známého německého benediktina Anselma Grüna Jak znovu najít radost? (KNA 2008). Že jde často spíš o náš úhel pohledu než o to, na co se díváme, zdůrazňuje ve shodě s Grünem oblát P. Vlastimil Kadlec. A vybízí, abychom se snažili udělat vše pro to, co nejmíň překážet Božímu životu v nás.

Anselm Grün se věnuje přímo i aktuálnímu Tajemství velikonoční radosti (KNA 2002). V této knize objasňuje souvislosti mezi utrpením a radostí, svět symbolů tohoto nejdůležitějšího křesťanského svátku a nabízí padesát impulzů a návrhů konkrétních cvičení k utváření všedních dnů ve světle Velikonoc. Vděčnost jako jeden ze základních lidských postojů zase líčí v drobné knížce Štěstí vděčnosti (KNA 2005).

Jednou věcí je ovšem radost a vděčnost chvilková, požitkářská, jinou ta, která něco vydrží a také nás spolehlivě podrží uprostřed vlnobití života – a je pokladem, na který lze vše vsadit. Níže o tom píše teoložka Kateřina Lachmanová.

Dnešní téma doplňuje anketa s konkrétními svědectvími o radosti a naději v každodenním životě – ať už v nemoci, v nikdy nekončící práci a dalších povinnostech, v nadhledu stáří, ale i s nezbytným humorem.