Moje cesta k víře, která začala přibližně před 30 lety, byla dlouhá, klikatá a docela náročná. Nejsem „narychlo obrácený“ křesťan, který někam přijde, osloven padne na kolena a uvěří. Narodila jsem se v 50. letech a mluvit o Bohu bylo tenkrát ve společnosti tabu, či spíše na tapetě jako něco zavrženíhodného. V dobách normalizace se to nijak nezlepšilo. Do kostela jsem začala chodit až v polovině 90. let, ale dlužno dodat, jen pomaloučku, polehoučku jsem se přes nejrůznější kázání přibližovala k jádru věci. Až jsem uviděla zajímavý dokument, který natočila anglická televize. Byl o vzniku…