Jak jste se jako rodilý Pražan ocitl v Chrudichromech nedaleko Boskovic? Kvůli „klidu na psaní“? V podstatě ano. V Praze jsem vyrostl a myslel si, že z ní nikdy nebudu chtít pryč, hlavně kvůli kultuře a setkávání. Ale potom jsem to začal vidět jinak – potřeboval jsem koncentraci, odstínění všech těch rozptylujících i obohacujících možností, které mi dříve přišly velmi důležité. Připadalo mi, že pro mě není úplně ideální být v centru dění. A našel jste tu ten klid? Je to mnohem složitější, než by se na první pohled zdálo. Skvělé věci, třeba, že na jaře zasadím do půdy semínko a pak půl…