V sobotu ráno je na Velkém náměstí před katedrálou Svatého Ducha rušněji než obvykle. Organizátoři usměrňují parkování aut a navádějí hosty do katedrály, k velkoplošným obrazovkám i do nedalekého kostela Nanebevzetí Panny Marie. Od deseti hodin budou všichni sledovat biskupské svěcení Prokopa Brože, další desítky tisíc lidí pak přes TV Noe.

Hned zkraje obřadu je znát, že se Prokopu Brožovi dostala synoda pod kůži. Už v prvním čtení zaznívají slova proroka Izaiáše: Rozšiř prostor svého stanu (Iz 54, 2). Při homilii je přibližuje maltský kardinál Mario Grech, jeden ze světitelů a klíčový člověk (generální sekretář) světové biskupské synody. „Obraz z prvního čtení tě zve, abys byl pastýřem, který dokáže rozšířit prostor stanu, jímž je církev, aby mohla přijmout všechny. Je to obraz, který je použit v synodním dokumentu, kde se píše: ‚Tato slova nás vybízejí, abychom si církev představili jako stan setkání, který provázel lid na jeho putování pouští: jako rozlehlý, nikoli homogenní příbytek, který dokáže poskytnout přístřeší všem, ale je otevřený, umožňuje vcházet i vycházet‘.“

Slavnostní liturgie trvá tři a čtvrt hodiny a i přes mrazivé počasí je vřelá. Spontánní potlesk zazní ve chvíli, kdy z rukou biskupů Jana Vokála, Tomáše Holuba a kardinála Grecha přijme Prokop Brož plnost kněžství, tedy biskupské svěcení. Symbolicky to vyjadřuje evangeliář, aby hlásal Boží slovo, prsten jako znamení věrnosti, mitra coby nádhera svatosti a nakonec biskupská berla jako znak pastýřské služby. Sbor místního biskupského gymnázia, dvě kvarteta a sólisté pak slavnostní moment podtrhují nádherným provedením „Hallelujah“ od G. F. Händela. Hudební doprovod po celou dobu působí kompaktně a díky nápaditým aranžím dokáže sladit například jeden z nejstarších staročeských chorálů „Jezu Kriste, štědrý kněže“, modlitbu sv. Františka „Učiň mě Pane nástrojem“ i moderní chválovou píseň „Oceány“ od Matta Crockera.

Nezvyklý moment následuje krátce po přijímání. Nový biskup se v doprovodu svých světitelů vydá požehnat nejen všem v katedrále, ale vyjde také ven a projde náměstím, kde žehná přítomným i městu. A pak i všem, kdo obřad sledovali v nedalekém mariánském kostele. Potom se vrací do katedrály. Trvá to tak dlouho, že nestačí ani dvanáct slok hymnu „Bože, chválíme tebe“.

Děkovné řeči jsou plné radosti. Nejprve náměstkyně hradecké primátorky Ilona Dvořáková oceňuje heslo nového biskupa „Stačí ti moje milost“: „Toto biblické poselství je nejen výrazem hluboké pokory a důvěry v Boží vedení, ale i silnou inspirací pro všechny, kdo jsou povoláni sloužit druhým,“ zmiňuje.

Gratulují děti i kněží

S přáními pak přicházejí zástupci skupin, kterým se Prokop Brož dosud věnoval jako vikář pro pastoraci a školství. Nejprve děti. „Pane biskupe, vy jste pro nás, pro kluky a holky, takový rybář,“ říká mu asi pětiletý kluk a jeho bezprostřednost všechny rozesměje. Starší dívky navazují, že diecéze je jako velký rybník plný ryb – tlustých, tenkých, dravých, klidných, starých, mladých, barevných i nenápadných. „Všechny nebudete znát, ale přejeme vám, abyste je měl všechny rád,“ veršují. Za čas, který věnoval mladým lidem, dostává nový biskup i zvláštní hodiny. „Přejeme vám, abyste ve své službě nedal bez Ducha Svatého ani ránu,“ připomínají dívky jeho výraz z rozhovoru s ním, který vyšel také v KT. Mladí manželé mu pak předávají dort s figurkou jeho dvojníka.

Za kněze, jáhny a řeholníky přeje P. Tomáš Hoffmann, vedoucí Diecézního centra mládeže. „Laskavý Bůh ti naložil další dávku, ale dává k tomu i nálož milosti,“ říká s příslibem modliteb a předává novému biskupovi mj. poukaz na oběd a pobyt v Diecézním centru života mládeže – nejen pro něj, ale také pro kněze, které vezme s sebou, což vyvolá veselí. „Jsme rádi, že jsi a že jsi biskupem,“ připojuje kněz. Za seniory gratulují farníci z Nového Hradce, kde Prokop Brož sedm let působil. A dostává od nich sedmileté víno.

Děkovnou řeč má pak sám biskup Brož – děkuje světitelům Grechovi a Holubovi, diecéznímu biskupovi Janu Vokálovi, pak dobrovolníkům a pořadatelům, kterých bylo jen během slavnosti v akci přes sedmdesát. Děkuje i své rodině a šesti sourozencům. Jednu kytici pak věnuje symbolicky své mamince, která nedávno zemřela. „Ještě jsem jí stačil říct, že budu biskupem. Moudrýma očima to nabrala a pak odešla, aby nám všem ukázala, že život má ještě jiné dimenze,“ dodává s dojetím.

Áronské požehnání

Své díky pak biskup Brož směřuje i ke všem učitelům za to, jak kultivují nové generace, dále přeje sílu představitelům veřejného života a děkuje kolegům teologům, kteří dorazili i ze zahraničí, včetně Asociace italských teologů, jejímž je členem. „A děkuji všem, kdo přišli, kdo se dívali a kdo se modlili. Když v církvi nezní modlitba, je na tom podobně jako tělo bez nervů,“ dodává. Nakonec oceňuje účast zástupců ekumeny a přijímá od nich áronské požehnání.