Eschatologie tvoří pro Alexandra Schmemanna rámec jeho úvah o církvi a její sakramentalitě. Autorovy deníky na mnoha místech prozrazují, jak intenzivně v každodenním životě prožíval napětí mezi institucionálním a sakramentálním chápáním církve. Vnitřně trpěl, když se setkával s církví, která vidí smysl svého poslání v podporování „náboženského života“ odděleného od světa, popouzel ho ekleziocentrismus, klerikalismus i moralismus církve zabydlené ve své vlastní skořápce. Vnímal, že církev se pro mnoho křesťanů může stát modlou, uzavřenou společností, která „tísní, zotročuje a oslabuje člověka“…