Jste synem zakladatele Meditační zahrady Luboše Hrušky. Jak vzpomínáte na své dětství? Řádění s bráchou a ségrou na lodičce na tehdejší „Hruškově“ zahradě. Okukování, jak táta staví zahradní krb, přehazuje kompost či vyrábí totem. Nekonečné pletí záhonů okrasných dřevin spolu s mojí sestrou Janou. A navracení se domů, kde srdcem pro celou rodinu byla moje máma. Jak se podle vás na území plzeňské diecéze za ta léta víra a její prožívání proměnily? V 80. letech jsem pokládal víru za něco, co nás spojovalo, dodávalo naději, vedlo k intenzivnímu životu v malých skupinkách a umožňovalo hledat…