Na druhé straně „linky“ odpovídá učitelka. Okolo sedí skupina prvňáků a sedmáků. Troufnu si poskytnout první pomoc? Kdy mám zavolat záchranku? Co řeknu do telefonu? Co když zraněný nekomunikuje a nehýbe se? Mohu ho odtáhnout do tepla?

Hodinu „první pomoci“ nacvičovali prvňáci církevní Veselé školy v Praze několik dní, aby ji nyní v rámci tzv. vrstevnického učení mohli předat svým starším kamarádům. Na většinu odpovědí přišli pod vedením učitelky sami. „Mně přijde skvělé, že mohou i prvňáci něco naučit sedmáky,“ říká učitelka Lenka Tereza Pecharová, která s ideou vrstevnického učení na této škole přišla. A tak to, co sedmáci ještě před pár chvílemi nevěděli, nyní už umí, a ještě to mají obě třídy propojené se zážitkem, který se hned tak z paměti nevytratí.

Vedle vrstevnického učení ovšem škola podporuje vztahy mezi lidmi různého věku. „Moc krásná je spolupráce s Centrem Seňorina, kde se setkávají generace věkem vzdálené, ale dušemi blízké. Prvňáčci a senioři spolu zpívají a malují,“ usmívá se pedagožka Pecharová s tím, že tato setkávání budou pokračovat i nadále. Za zmínku stojí také projekt „Máma, táta před tabulí“, kdy chodí rodiče žáků do vyučování přednášet o své profesi či zálibě. „Poslední návštěvou byla maminka-psycholožka, která učila děti radovat se. A to se jim do života každopádně hodí,“ uzavírá pedagožka.

Výchova k hodnotám

Jen několik let „mladý“ projekt Výchova-hodnoty (viz web www.vychova-hodnoty.cz) se postupně dostává do škol, a to především do těch veřejných, nejen církevních. A jde o český unikát. U zrodu stála Marie Zimmermannová, která se už více než čtyřicet let věnuje katechezi a výuce náboženství. Momentálně dokončuje metodiky, kterých je na sto padesát, aby byly k dispozici pro učitele, farnosti i katechety.

„Považuji za důležité, aby dětem dávalo smysl, co jim sdělujeme. Musí to být podáno v souvislosti s tím, co se učí ve škole, a musí to mít vztah k jejich životu. Dbáme na to, aby se děti programu účastnily aktivně. Omezujeme výklad, máme mnoho vizuálních pomůcek a zapojujeme je a vymýšlíme takové činnosti, které děti zaujmou a díky nimž si důležité hodnoty uvědomí samy,“ vysvětluje Zimmermannová. A doplňuje, že program Výchova-hodnoty využívá křesťanské tradice a umění (tedy Bibli, liturgii, hudbu, výtvarné umění) jako zdroje pro práci s dětmi.

V katechezi se Marie Zimmermannová věnuje programu Katecheze Dobrého pastýře, který vychází z pedagogiky Marie Montessori: „Děti nemají hračky, ale materiál. Nehrají si, nýbrž pracují formou různých činností. Snažíme se používat viditelné symboly. Takže když s dětmi mluvíme o liturgii, dáme jim do rukou zmenšené liturgické nádobí. Už když položím na stůl ubrus, liturgické nádobí, kříž a svíčky, mohu mluvit s dětmi o mši svaté, o hostině a oběti,“ přibližuje.

Když si s dětmi čte v evangeliu o Ježíši a Marii, používá figurky a domečky. „S dětmi tak vstupujeme do tajemství víry. Každá aktivita zde cílí na jádro víry, velikonoční tajemství, dává je dětem do souvislostí a prohlubuje poznání,“ doplňuje Zimmermannová. Na základě Montessori pedagogiky je v této katechezi na dítě pohlíženo ne jako na prázdnou nádobu, nýbrž jako na někoho, kdo už má hluboký vztah s Bohem. Tvoří se tak podmínky, aby tento vztah mohl růst. Často tak není podstatné, co by dospělý chtěl dětem říct, ale otázky dětí a jejich zájem. Dospělý či katecheta tady má být průvodcem na duchovní cestě dětí (více na www.katechezedobrehopastyre.cz).

Žít s vědomím, že Bůh nás vidí

Takzvaná pozitivní pedagogika je cesta, k níž se během uplynulých čtrnácti let propracovala Církevní MŠ Ovečka v Olomouci. „Čerpáme z prvků celistvé, na smysly zaměřené pedagogiky Franze Ketta, Katecheze Dobrého pastýře, Montessori pedagogiky a Lesní pedagogiky,“ objasňuje ředitelka CMŠ Ovečka Ilona Hamplová. „Když se nad všemi těmito pedagogickými směry zamyslíme, vyjadřují nám vztah k Bohu, k sobě samému i k druhým, ke všemu, co Bůh stvořil, co nám dává,“ doplňuje. Zajímavou pomůckou, kterou ve své denní praxi využívají, je tzv. Kostka lásky. Učitelky a děti každé ráno touto kostkou hodí a přečtou si „skutek lásky“ k zamyšlení, který je napsaný na straně, která ten den padla. Tento skutek se rozhodnou daný den žít, myslet na něj a mluvit o svých zkušenostech s ním. A co je tam napsáno? Milovat všechny bez rozdílů (odpouštíme druhému), Milovat jako první (být tvořivý), Milovat druhého jako sebe (sjednocovat se), Milovat v druhém Ježíše (nasloucháme druhému), Milovat nepřítele (být milosrdný), Milovat se navzájem (vzájemnost).

Láska, přijetí, empatie, sociální cítění a naslouchání pomáhají pochopit toho druhého. A děti se tomu tady učí již od útlého věku. Ale nejen to. Dozvídají se, že Bůh je s námi, vede nás a naslouchá nám, a i proto bychom měli všechno dělat s tímto vědomím.

„Když byl můj syn malý a s Kostkou lásky jsme začínali, do školky chodil chlapeček, který shazoval dětem hračky a tloukl je. Přišel i k mému synovi a udeřil ho. Syn na to řekl: ‚Nedělej to, nelíbí se mi to. Víš, že když mě biješ, biješ i Pana Ježíše, protože ho mám ve srdíčku?‘ Chlapeček se zamyslel a od té doby přestal děti bít,“ přibližuje ředitelka dětský pohled. Jindy se stalo, že mezi novými dětmi na začátku školního roku byla holčička s vývojovou dysfázií. Bývala smutná a hrála si sama nebo s paní učitelkou. Všimla si toho jiná dívenka a přinesla jí panenku se slovy: „Mám jich doma hodně a chci se rozdělit, abys už nebyla smutná.“ Od té doby se děvčátka kamarádí a najdou si k sobě cestu, i když jsou v jiné třídě. A takových příběhů je podle ředitelky ještě mnohem víc.