10. 12. 2024
|Doba adventu je oblíbeným liturgickým časem, kdy si připomínáme příchod Ježíše. Zakoušíme v něm naději, tajemství Světla, které přichází nehledě na to, jaká panuje tma. Když je poté na Vánoce figurka Ježíška položena do jesliček, něco v nás jakoby roztává, byť může venku zuřit vánice. Dítě vzbudí v lidech kolem sebe obvykle to nejlepší. Tím spíše, když je to Boží Syn.
Někdy mám pocit, jako bych si při připomínání těchto událostí posteskl, že je to už dávno, že by bylo krásné něco podobného zažít na vlastní kůži: zjevení andělů, radost Marie a Josefa, příchod Tří králů… Tento stesk ale netrvá obvykle dlouho. Naděje, která z tohoto příběhu snad přímo čiší, totiž nikam nezmizela. Je v našich životech přítomná. Jistě, nevidíme kolem sebe postavy evangelia fyzicky. Ten, kdo tomu všemu dává smysl a jemuž záleží na každém člověku, ale není na dovolené, byť se to tak někdy může zdát. „No jo, ale kde tedy je?“ ptáme se. Pak si připadáme provinile, že pochybujeme,…
Zbývá vám ještě 81 % článku!