Mlčím. Potřebuju si srovnat myšlenky. „Tak zítra?“ ptá se mě žena naléhavě. Nějak vnímám, že nutně potřebuji čas. Pro sebe i pro tu ženu... i pro to dítě. „Tak dobře,“ odpovídám. „Zítra. Ale nejdřív se setkáme u tebe doma,“ snažím se zajistit si alespoň trochu možnost oddálit návštěvu gynekoložky za účelem potratu. Jde o ženu, která k nám prchla před válkou na Ukrajině jako mnoho jiných. Muže má ve své vlasti, nepustili ho přes hranice. Musel se vrátit a teď hledá jinou možnost, jak se dostat k rodině. Žena je zde se svou sedmiletou dcerkou. Trochu jsem ji doprovázela při hledání bydlení a…