3. 12. 2024
|Zvoní telefon. Na druhé straně zní ženský hlas: „Potřebuji nutně ke gynekoložce. Můžeš prosím se mnou?“ „Dobře, a kdy?“ „No, co nejdřív. Jestli mi rozumíš.“ Zpočátku nerozumím. Ale pak začínám chápat. Jdu rovnou k věci. „Čekáš dítě, že?“ „Nečekám. Ale jsem těhotná,“ ozývá se rozhodně na druhé straně. „Nechci čekat dítě!“
Mlčím. Potřebuju si srovnat myšlenky. „Tak zítra?“ ptá se mě žena naléhavě. Nějak vnímám, že nutně potřebuji čas. Pro sebe i pro tu ženu... i pro to dítě. „Tak dobře,“ odpovídám. „Zítra. Ale nejdřív se setkáme u tebe doma,“ snažím se zajistit si alespoň trochu možnost oddálit návštěvu gynekoložky za účelem potratu. Jde o ženu, která k nám prchla před válkou na Ukrajině jako mnoho jiných. Muže má ve své vlasti, nepustili ho přes hranice. Musel se vrátit a teď hledá jinou možnost, jak se dostat k rodině. Žena je zde se svou sedmiletou dcerkou. Trochu jsem ji doprovázela při hledání bydlení a…
Zbývá vám ještě 89 % článku!