Ticho tady nepanuje. Na dřevěných lavicích i plastových židlích čekají další desítky pacientů a pacientek, kteří se tísní v malém prostoru. Běžný šum lékařské pohotovosti, kde se provádí triáž pacientů, občas prořízne zvuk vzdálené střelby. Ta rozechvívá nervy všech přítomných. Bolest každého má jiný původ. Oči malého popáleného dítěte zejí do prázdna. Jiná žena si ochranitelsky svírá břicho, pod srdcem nosí ještě nenarozené dítě a třese se. Další muž se opírá o zeď, jedna z jeho nohavic je vyhrnutá až nad koleno. Na lýtku má připevněnou externí fixaci, rána je stále otevřená. Hodiny ubíhají…