Evangelium nám představuje slepého Bartimaia, který žebrá u cesty. Když uslyší, že Ježíš jde kolem, začne na něj volat. A zatímco mu všichni vyčítají, že je jeho hlas ruší, Ježíš se zastaví. Protože Bůh vždy slyší volání chudých a žádný výkřik bolesti před ním nezůstane nevyslyšen. Dnes, na závěr generálního shromáždění biskupské synody, se zastavme u toho, co se s tímto mužem děje: na začátku „seděl u cesty a žebral“ (Mk 10,46), zatímco na konci, poté, co ho Ježíš zavolal a on znovu získal zrak, „šel za ním po cestě“ (v. 52). Jak víme, aby člověk skutečně žil, nemůže zůstat sedět. Žít…