Velkou dynamiku zažívaly česko-vatikánské vztahy hned po první světové válce, kdy se hledal nový způsob koexistence státu s církví, který se nakonec vtělil do uzavření „modu vivendi“. Problematická logicky byla i doba poúnorového režimu. Vatikánská „východní politika“ ke státům moskevského bloku v 70. letech navíc nepřinesla úplně šťastné plody. V Československu totiž došlo na základě dohod mezi kuriálními diplomaty a naší vládou ke jmenování některých biskupů, kteří byli aktivními přívrženci prorežimní kněžské spolupráce a jejich vystupování působilo mnohdy velmi kontroverzně. Konkrétním…