8. 10. 2024
|Aktuální situaci v zaplavených oblastech popisuje v rozhovoru MARTIN ZAMAZAL, protipovodňový koordinátor Arcidiecézní charity Olomouc.
Charita zajišťuje materiální pomoc – od lopat, koleček, košťat jsme se přesunuli k zapůjčování čisticí a vysoušecí techniky. Vedle dobrovolnické pomoci s úklidem poskytujeme ve spolupráci s hasiči krizové interventy, kteří pomáhají zvládnout těžké chvíle zasaženým lidem, především těm, kdo přišli o domov nebo je demolice domu teprve čeká. Spolu s ostatními organizacemi provádíme šetření v terénu, zaměřujeme se na aktuální potřeby, které se v čase mění, a také na to, kam budeme cílit podporu, včetně finanční, v následujících týdnech.
Po úklidu, který je relativně rychlý, přichází právě období vysoušení, jež může trvat delší dobu a nemůžete ho úplně uspěchat. Myslet si, že dům vysušíte za týden, nahodíte omítky, koupíte nábytek a začnete bydlet, nemusí být pravda – objeví se plísně a začínáte od začátku. Pro zaplavené domácnosti jsme vydali příručku „Můj dům byl vytopen. Co mám dělat?“, která pomůže se základní orientací. Další naše pomoc spočívá v poradenství ohledně získávání dávek a podpory, v možnosti využití stávajících charitních služeb nabízených v zasažených územích a v neposlední řadě se jedná o finanční podporu. Ta umožňuje pokrýt část nákladů, které domácnost má v souvislosti s povodňovými škodami. A ty jsou obrovské.
V prvních dnech jsou finanční prostředky použity na uspokojení okamžitých potřeb. Jakmile zafungují materiální sbírky, část finančních prostředků je využita k zajištění čisticí techniky, vysoušečů a přímotopů, podstatná část je vyčleněna na přímou pomoc zasaženým domácnostem, a to na základě terénního šetření.
Je to jednoduché, stejně jako s rozpočtem – mám-li peníze na zajištění školského systému, nemohu je vzít a opravit za ně rozbitou silnici. Tříkrálová sbírka pomáhá zajistit sociální a zdravotní služby, přímou pomoc lidem v tíživé situaci. Pokud však přijde mimořádná událost typu povodně či tornáda, není možné tyto služby omezit a přestat pomáhat ostatním lidem. Jsem přesvědčen, že drtivá většina lidí tomu rozumí, a proto nás podporují a svěřují nám své peníze, aby pomáhaly všude, kde je potřeba. A Charita za tuto solidaritu s bližními v nouzi ze srdce děkuje.
S ostatními organizacemi samozřejmě spolupracujeme, sdílíme informace a vykrýváme aktuální potřeby a území – ať už prací dobrovolníků, závozem materiálu, dodáváním elektrocentrál a vysoušečů či poskytováním psychosociální podpory. Roli v této koordinaci hrají hasiči a starostové obcí. Cílem všech je, aby se pomoc nepřekrývala a dostala se ke všem potřebným.
Na začátku povodní se nám hlásily stovky dobrovolníků, nejvíc o víkendu týden po povodních. Ale i ve všední dny jsme po dohodě se starosty obcí vysílali desítky lidí pomáhat zasaženým lidem s úklidem. Dobrovolníci jsou stále potřeba, většinou na Jesenicku, kde nyní jejich činnost koordinuje dobrovolnické centrum. Na ně se teď mohou dobrovolníci obracet a registrovat se s nabídkou pomoci.
***
Láska, kterou vody neuhasí
Když jsem četla všechny zprávy, co, kde a kdo byl vyplaven, napsala jsem svým kamarádům z této oblasti. Naštěstí nikdo z nich vyplaven nebyl. Kamarádčini rodiče byli ochotni poskytnout azyl dobrovolníkům. Do Bělé pod Pradědem jsme přijeli za tmy s plným autem naloženým nářadím. Po výstupu z auta nebyla ta zkáza moc vidět, jen byl slyšet mohutný proud řeky Bělé, ze které šel chlad. Sotva jsme se ráno vydali pomáhat o několik domů vedle, z kolem projíždějícího auta se zeptala paní, zda nepotřebujeme další lidi na pomoc. Odpoledne nám tedy přijeli pomáhat dobrovolní hasiči až z okolí Jihlavy, kteří přivezli potřebné nářadí a řekli, že tu zůstanou a pomůžou. Cítila jsem, že pro místní jsou přijíždějící dobrovolníci malým střípkem naděje v jejich beznadějné situaci. Když jsem pozorovala život v Bělé pod Pradědem, říkala jsem si, že i když obyčejná voda napáchala tolik škody, je na tom i něco pozitivního: vidět, jak velká část českých občanů není lhostejná, jak kromě dobrovolníků lidé přispívají materiálně, finančně nebo modlitbou. Myslím, že tato nezištná pomoc může být zároveň příležitostí uvádět křesťanství do praxe. V pomoci obětem povodní vidím cestu, jak druhým přiblížit Boha-Lásku, kterou neuhasí ani velké vody. Během vyvážení těžkého bláta jsem si uvědomovala vděčnost za to, co mám – a nemyslím tím hodnotné věci. Mohu si rozsvítit lampičku, sprchovat se, dokonce teplou vodou, nebo se napít tekoucí vody z kohoutku.
KATEŘINA ODVODYOVÁ