Přihlásit se
Obsah
Názory
Kultura
FEJETON Aleše Palána
10. 9. 2024
|Ačkoliv je dělí skoro čtyři tisíce kilometrů, mají ty dvě lokality, kam jsem se o prázdninách podíval, leccos společného. Na prvním místě jsou to impozantní hory, na něž jsem se většinou díval bezpečně zdola. Dále jsou to rozlehlé vodní plochy, ve kterých se štíty těch hor malebně zrcadlí. A do třetice to jsou malebné vesničky, jimž vévodí kostely – v rakouských Alpách zejména katolické, na norských ostrovech za polárním kruhem luteránské.
Co musím Alpám připsat k dobru, je fakt, že snad všechny zdejší kostely bývají otevřené, někde dokonce přes noc. Uvnitř jsou přitom skvosty, většinou barokní výzdoba jako u nás. Co oceňuji zase na Norsku, je uvolněná atmosféra. Je to země, kde se člověk musí cítit bezpečně. Když jsme na jedno ubytovací místo v soukromí měli přijet až po půlnoci a řešili jsme, jak se dostaneme ke klíčům, majitel se v telefonu podivil: „Jaké klíče? Je přece pořád odemčeno.“ Před jednou školou jsme viděli asi stovku bicyklů, a snad ani jeden nebyl zabezpečen proti krádeži. Tady se prostě nekrade. O to víc mě…
Zbývá vám ještě 68 % článku!
