27. 8. 2024
|Katolík o dvacáté druhé neděli v mezidobí poslouchá v kostele evangelium o farizejích, kteří se s Ježíšem přou, nakolik je třeba dodržovat předpisy o omývání rukou, nádob a lehátek. Předtím se samozřejmě pokropil svěcenou vodou, poklekl, pokřižoval a teď poslouchá kněze ve zdobném rouchu.
Slyšet toto evangelium (Mk 7,1-8.1415.21-23) v protestantské modlitebně vyzdobené jen prostým křížem je snadné. Vykládat jej v tomto prostředí je přímočaře jednoduché: Ježíš zřejmě odmítá vše vnější, je třeba se zaměřit na nitro člověka. Jak se ale s tímto textem vyrovnat v katolickém kostele plném soch, obrazů, liturgických gest a bohoslužebných oděvů? Nebyl Ježíš ve své kritice příliš tvrdý? Několikrát v historii si křesťané vybrali jednoduchou cestu, jak se s nároky tohoto evangelia vypořádat. Z kostelů se vyhazovaly sochy a obrazy, případně se ostentativně pálily, aby se dalo najevo, že…
Zbývá vám ještě 86 % článku!