20. 8. 2024
|Od vypuknutí invaze na Ukrajinu v ruském veřejném prostoru narůstá nevraživost ke katolické církvi. Státní úřady dráždí fakt, že církev zůstává jednou z mála nezávislých organizací. V Dumě už se ale objevil návrh na její delegalizaci.
Skupina lidí na fotografi i drží transparenty, za nimi je vidět cihlovou zeď. „Pryč se Sodomou!“ „Tradiční hodnoty jsou podmínkou suverenity!“ „Naše země, naše hodnoty!“ – sdělují.
Ale pozor. Tentokrát se demonstranti nevydali před ambasádu některé ze západních zemí – ani před podnik spojený s LGBT hosty. Transparenty vystavili před katolickou katedrálou Neposkvrněného Početí Panny Marie v Moskvě. Účastníci protestu v rukou drží vlajky s oranžovo-černými pásy – to jsou barvy svatojiřské stuhy – symbolu ruského imperialismu. Tento obrázek se objevil ve skupině ruských katolíků na sociálních sítích. Soudě podle fotky a podle přiložené diskuse, účastníků protestu před katedrálou nebylo mnoho. Autor příspěvku – ruský katolík – tvrdí, že demonstrace byla chráněná policií. Podává zprávu, že demonstranti konfrontovali účastníky bohoslužby s otázkou, co si myslí o tom, „že papež udílí požehnání párům stejného pohlaví“. To se stalo v lednu.
Měsíc poté přišli demonstranti před moskevskou katedrálu ve větším počtu. Měli už tlampače, což jim umožňovalo vykřikovat hlasitěji hesla, kterými se domáhali „volby ruského papeže“. Na nahrávkách dostupných na internetu se dá zahlédnout, že si demonstranti vzali emblémy ruské války proti Ukrajině – třeba výrazná písmena „Z“ a také sovětské vlajky. Manifestaci zorganizovala ultrapravicová organizace Hnutí národního osvobození.
Je příznačné, že demonstrace před katolickou katedrálou měla policejní ochranu. Může to značit, že iniciativa získala požehnání státních úřadů nebo byla dokonce objednaná. Bez svolení úřadů totiž není možné v Rusku žádné veřejné vystoupení uspořádat.
Antikatolické manifestace nepřišly jako blesk z čistého nebe. Jak pro polský Tygodnik Powszechny uvedl jeden angažovaný ruský katolík, posilování antikatolických nálad má svůj důvod. „Takto, hledáním vnitřních nepřátel, se plýtvá společenskou energií. Má to odvést pozornost od skutečných problémů ruského hospodářství nebo od války,“ domnívá se Rus, kterému říkejme třeba Vasil.
„Nahánění katolíků zapadá do propagandistické teorie, že v Rusku fungují organizace, které pracují v zájmu zahraničních mocností,“ popisuje Vasil. „Většinou přijde řeč na papeže Františka, jehož výpovědi jsou u nás často brány jako proukrajinské. A k tomu se přidají řeči, jako bychom pouze v Rusku zachovávali tradiční hodnoty a lidé na Západě na ně dávno zapomněli.“
Ruský respondent přidává další incidenty, jejichž terčem jsou jeho souvěrci. Obvykle je provokatérem některé z marginálních ruských politických hnutí, které například blokuje vstup do kostelů a pokřikuje na katolíky urážlivá hesla.
Trend potvrzují některé figury politického života. V prosinci 2022 přišel jeden z poslanců ruského parlamentu s koncepcí delegalizace katolické církve v Rusku, protože podle něj jde o strukturu podporující fašisty. Antikatolické vystoupení má na kontě také Vladimir Solovjov – čelný propagandista Kremlu, moderátor ruské televize.
Atmosféru těchto incidentů ještě posiluje vědomí státního dozoru, který pociťují katoličtí duchovní především. Většina z nich jsou cizinci. Ruský režim je považuje „za vlivové agenty“. Tygodnik Powszechny mluvil se dvěma z nich. Jeden byl donucen zemi opustit, druhý tam zůstává.
Ten první – nazveme ho Janem – tvrdí, že od chvíle vypuknutí invaze na Ukrajinu v únoru 2022 z Ruska několik kněží odjelo. Nejméně tři byli formálně deportováni.
Každý z těchto případů se nějak liší – například mírou zapojení státních úřadů. Některému z kně ží prostě neprodloužili vízum, objevily se však i dramatičtější osudy.
„Byl tu jeden kněz – Ukrajinec. Farníkům se opravdu poctivě věnoval,“ vzpomíná Jan. „Po vypuknutí války, když se situace začala přiostřovat, se rozhodl po jednání s biskupem odjet ze země. Zůstat by znamenalo příliš velký risk. Propaganda byla tak silná, že dosáhla i do kostelních lavic. Jedna z farnic – starší žena – ke knězi přišla s výčitkou: ‚Proč nás jako Ukrajinci tak nenávidíte!‘ To ho zabolelo.“
Jiný kněz – Američan – byl z Ruska doslova vypuzen. Čelil různým provokacím. Neznámí lidé – pravděpodobně agenti tajné policie – ho sledovali v ulicích, natáčeli na videa a nahrávali na internet. Jak vzpomíná respondent – kněz Jan – duchovní byl nakonec zatčen. Na svobodu se vrátil po intervenci biskupa – na palubu letadla mířícího do Turecka byl doveden v poutech: jako zločinec.
Podle kněží, které polský týdeník zkontaktoval, se pastorační situace po vypuknutí invaze skutečně zhoršila. Předtím bylo rizik méně. Katoličtí kněží sice museli čelit nejrůznějším byrokratickým nárokům pro nevládní instituce, nepřekračovalo to ale únosnou míru. Po 24. únoru 2022 ovšem pochopili, že se musejí mít na pozoru. Že jsou pod větším dohledem.
Deportace jsou obvykle spojené se skulinami v administrativě nebo vypršením víza. Ruským úřadům to stačí, aby se zbavily kněze, kterého popisují v propagandistických tónech jako muže v západní uniformě, jež překrývá klerika. První na řadě jsou pochopitelně duchovní z Ukrajiny a Polska. Katolíci v tom však nejsou sami. Po vypuknutí války museli odejít také protestantští pastoři nebo buddhističtí lámové.
Kněz Jan si nevybavuje, kdy překročil hranici toho, co ruský režim ještě u kněží toleruje. „Když invaze vypukla, věděl jsem, že nechci dělat hloupého. Nechtěl jsem udávat,“ vzpomíná. „Mým úkolem samozřejmě není otevírat politická témata. Do Ruska jsem nepřijel řešit politiku, ale pastoraci. V kázáních jsem ale začal mluvit více o hodnotách,“ ohlíží se kněz, který musel z Ruska odejít. Vzápětí uvádí příklad: „Invaze začala ve čtvrtek. V nedělním kázání jsem mluvil o spravedlivé válce. Každý den jsme s farníky pořádali adorace za pokoj. Dělali to tak i v jiných farnostech,“ vzpomíná. V takové situaci je snadné si představit, že se objeví udavač. „Je to možné,“ přitakává kněz. „Farníci mi říkali, že na mše přicházejí cizí lidé a poslouchají.“
Pro kněze, kteří v Rusku zůstali, se podmínky k práci čím dál více zpřísňují. V rozhovoru s Tygodnikem to zmínil duchovní, kterému budeme říkat Alexandr. „Chodí pravidelné pozvánky na policii kvůli různým administrativním záležitostem, je povinnost absolvovat kurz ‚Základ ruského práva a společnosti‘. Kdo jím neprojde, tomu hrozí odebrání státního souhlasu pracovat v zemi,“ vypočítává duchovní. Problematická je také spolupráce s kněžími, kteří mají odlišný pohled na válku. „Třeba jeden spolubratr, který je zcela proputinovský. Známe se léta, jsme v podobném věku. Máme gentlemanskou dohodu, že o Putinovi nemluvíme. Ale nejde to vždy. Třeba jsme jednou seděli na Silvestra a můj přítel naléhal, ať si pustíme Putinův projev. Naše spolupráce trvá, ale je křehčí.“
Existuje nějaká organizace, která by prorežimní kněze v Rusku spojovala? Něco na způsob „vlasteneckých kněží“ – tedy prorežimního kněžského hnutí v socialistickém Polsku? Podle ruských zdrojů Tygodnika Powszechnego to tak zatím není. Jsou ale jednotlivci, kteří udávají proválečný tón – například kněz Denis z Novosibirsku, který otevřeně podporuje „Speciální vojenskou operaci“, jak ruská propaganda válku na Ukrajině pojmenovala.
„Tak už to začalo. Je očividné, že Speciální vojenskou operaci podporuji,“ psal kněz Denis roku 2022. „Ne, nejsem naivním puberťákem, který věří, že takové konfl ikty do Evropy 21. století nepatří. Jsem pro mír, ale až pro ten, který nastane po našem vítězství,“ napsal kněz. Takovým jako on se říká Z-katolíci.
„Podle mých informací se měl P. Denis stěhovat z Novosibirska do Petrohradu, aby tam vyučoval v kněžském semináři,“ zmiňuje katolík Vasil citovaný v úvodu textu. „Na katolických fórech ale vybuchlo pobouření a zřejmě zaintervenovali také lidé z církevní hierarchie. P. Denis nakonec zamířil do Nižného Novgorodu a byl naštvaný, že ho zastavila ‚nenávist liberálů‘.“
Případ kněze Denise a to, že nakonec do semináře nepostoupil, naznačuje, v jak těžké situaci jsou ruští biskupové a musí vážit každý krok. V oficiálních textech vydaných po 24. únoru 2022 moskevský metropolita Paolo Pezzi (v úřadu je od roku 2007) zdůrazňuje, jak moc jsou katolíci v Rusku rozdělení.
„Hierarchové fungují v podmínkách autocenzury. Pokud se do politických témat nepouští, pak je z pohledu vlády vše v pořádku,“ podotýká Vasil. „Arcibiskup je velmi ostražitý, velmi mu záleží na jednotě uvnitř církve. Některé výsledky to přináší. Na začátku války třeba vymohl, aby se katolíci mohli přihlásit na alternativní civilní službu,“ dodává katolík Vasil. Ruské zákony při mobilizaci umožňují požádat o alternativu s ohledem na vlastní přesvědčení. Úřady pak rozhodují, zda ho uznají.
„Toto potvrzení jsem vystavil jednomu farníkovi,“ dává příklad kněz Alexandr. „Přišel za mnou s tím, že dostal povolávací rozkaz. Svědomí mu ale nedovoluje bojovat. Potvrzení jsem vypsal a uznali mu ho. Teď pracuje jako dozorce.“
Duchovní ovšem mají za to, že setrvat v jejich práci v Rusku má význam. „Farníci jsou katolíky a vědí, že by se takové věci jako válka neměly dít. Na druhou stranu jsou ale Rusy a někteří upřímně věří, že to jinak nejde,“ tlumočí názory části farníků kněz Jan.
Vasil připomíná, že svou roli hraje také specifi kum ruské církve. Podle něj se pro katolicismus část věřících nerozhodla po hluboké duchovní úvaze. Spíše mnohým vyhovuje, že se odlišuje od pravoslavné církve a mše svaté slaví v ruštině, nikoliv v církevní slovanštině. Katolické kostely jsou menší a katolické kněze mohou někteří pokládat za otevřenější. V Rusku si je totiž nikdo nedává do souvislosti s přepychem a nadměrným bohatstvím, se kterým jsou spojeni někteří pravoslavní duchovní.
„Mezi našimi farníky je mnoho lidí, kteří jsou vděční, že jsme ještě z Ruska neodjeli. To bychom přitom jednoduše mohli, protože většina kněží v Rusku jsou cizinci. My ale zůstáváme a provádíme běžnou pastoraci. To je pro farníky velmi důležité, že s nimi někdo chce sdílet jejich osud,“ hovoří kněz Alexandr.
Ptám se kněze Jana, jak chápat rozdělení mezi ruskými katolíky. Pro duchovního je to hořké téma. „Zarážející je, jak si lidé nedovedou spojit příčiny a důsledky. ‚Škoda těch, co zahynuli,‘ slýchával jsem. Ale reflexe, proč lidé umírají, nepřichází. Souvisí s tím i hrozba vězení za výpovědi proti válce,“ uvažuje kněz.
Samotné politické lavírování katolické církve v Rusku zosobněné nejednoznačnými vyjádřeními arcibiskupa Pezziho může budit pochybnosti, zda i vedení církve v Rusku neskáče na lep propagandě. Je ale třeba si uvědomit, že hierarchové se snaží chránit své kněze a věřící. Příklady obvinění ze špionáže nebo sledování kněží ukazují, že obezřetnost není neopodstatněná. I proto jsme změnili jména všech respondentů. Ruská katolická církev sice agresi proti Ukrajině neodsoudila, i tak ale její činnost silně kontrastuje s pozicí ruské pravoslavné církve, která válku podporuje slovně i ideologicky.